Éra psychiatrů a psychologů

Nejméně pět milionů Francouzů navštěvuje psychiatra. To jsou oficiální údaje. Skutečná čísla jsou daleko vyšší. Psychologové a psychiatři dnes pomáhají řešit snad všechny problémy a potíže. Úzkosti, panické stavy, fobie, špatné nálady, špatné chování, citový život, sexuální život, rodinný život, ale i kožní potíže, stresované děti, děti s poruchou učení. V některých zemích lze už dnes hovořit doslova o mánii. Lidé dostávají pocit, že bez psychoanalytiků, psychologů, psychoterapeutů či psychiatrů nemohou existovat.

Knihkupectví zaplavuje literatura, která se danou problematikou zabývá. Jde o knihy z oboru psychiatrie i psychologie, většinou v populárním podání, aby je pochopila široká veřejnost. Kromě odborných publikací jsou to například návody, jak rozvíjet vlastní osobnost, jak bojovat s depresí, jak se zbavit fobií, jak bojovat proti mobingu a spousta podobných témat. V současné době, kdy zájem o knihy celosvětově upadá, je tento typ knih velice žádaný a pro vydavatele doslova zlatým dolem.

Na internetu se zdarma nabízejí analýzy snů, různé společnosti přicházejí s nabídkami psychoterapií po telefonu, existuje dokonce i kyberterapie — skupinová terapie, při níž skupina lidí nesedí na židlích v jedné místnosti, ale je ve spojení prostřednictvím internetu.

Zatímco Američané se svými psychiatry vždy spíše chlubili, v západní Evropě ještě před rokem 1990 jen málokdo přiznal, že je v péči psychiatra. Dnes je i v Evropě v módě mít svého psychiatra. Rozhodně to patří k image významných osobností, herců, zpěváků. Řada velkých západních podniků dokonce vedle mzdy nabízí svým zaměstnancům jako bezplatný bonus i služby psychologa nebo přímo psychiatra.

Změna tváře
V dnešní konzumní společnosti, která je zvyklá dostat za peníze rychlé a kvalitní služby, se mění i postupy psychiatrů. Od klasické analýzy podvědomí, tak jak ji propagoval Sigmund Freud, se většinou upouští, protože trvá příliš dlouho, někdy měsíce, třeba i léta. Stále méně lidí má zájem se čtyřikrát týdně podrobovat psychoanalýze, protože existují kratší, zajímavější a méně náročné alternativní psychoterapie.

Daleko menší důležitost se přikládá pátrání v paměti. Přítomnost se už nevysvětluje vlivem prožitků v minulosti. Důraz se klade na to, co se děje zde a nyní, a většina psychiatrů vychází z toho, že je přínosnější zaměřit se na perspektivy než na minulá selhání. Také atmosféra dnešních pracovišť psychoterapeutů se značně liší od strohého prostředí freudovské éry. Někteří terapeuti nabízejí klientům dokonce kávu a zákusky a četnost sezení závisí většinou na dohodě uzavřené s klientem.  

Význam psychoterapie
Věda, jejímž cílem je léčit duši, není souborem uzákoněných teorií, ale neustále se rozvíjí. Má pacienty s vážnými poruchami, jakými jsou psychózy nebo problémy vývoje, ale výrazně roste i všeobecná potřeba lidí s někým si promluvit. Vybere-li si člověk nevhodného psychoterapeuta, je to spíše ke škodě než k užitku. Terapeut by neměl být jen jakýmsi zpovědníkem, který poslouchá problémy lidí, kteří k němu přicházejí. Pacient by měl cítit jeho empatii, vědět, že je nejen poslouchán, ale i chápán. Vzájemný vztah psychoterapeuta a pacienta je velmi důležitý. Věk pacientů se během let neustále snižuje. Dnes mají své psychoterapeuty a poradce už i děti předškolního věku.

Psychoterapie není vynálezem posledních desetiletí. Podobné metody se zrodily už velmi dávno v dobách, kdy vznikalo náboženství. Protestanti znají cosi jako skupinovou terapii, katolíci mají zpověď, která v mnohém připomíná sezení u psychoanalytika.

Klasická psychoanalýza
Tato metoda vychází z práce Sigmunda Freuda, z jeho teorií o vědomí a podvědomí a z jeho teorie o přenosu mezi pacientem a jeho terapeutem. Klasická psychoanalýza si neklade za cíl vyléčit symptom, ale chce umožnit pacientovi, aby se pochopil, aby se dokázal vyrovnat sám se sebou. K tomu samozřejmě patří i ono typické odhalování vzpomínek na dětství, na nejrůznější, dokonce i banální, křivdy a ústrky.

Při klasické psychoanalýze se pacient obvykle natáhne na pohovku, terapeut se usadí za ním na židli nebo za svůj stůl a bez přerušení poslouchá pacientovo povídání. Nanejvýš občas něco prohodí, aby pacienta povzbudil k dalšímu mluvení. Obrázek, který známe z mnoha filmů a knih.

Ještě před pár lety si každý vybavil právě tuto situaci. Dnes jsou rozšířenější a oblíbenější lehčí analýzy, které pomáhají pacientům vyrovnávat se s nastalou situací.

Nové přístupy
Kognitivní a behaviorální přístup se rozvinul v anglosaských zemích a v severní Evropě v šedesátých letech minulého století. Terapeut nejprve pacienta přivede k tomu, aby společně definovali daný problém — fobii, sociální fobii, obsesi, kompulzivní chování a podobně a pak ho učí, jak se s tímto problémem vyrovnávat v praxi. Nejprve teoreticky, potom začínají nejjednodušší cvičení a trénink. Pacient je postupně veden k tomu, aby se naučil vyrovnávat se situacemi, které mu působí potíže.

V padesátých letech minulého století se zrodila v Kalifornii takzvaná rodinná terapie. Předmětem zájmu terapeuta je v tomto případě celá rodina včetně zdravých členů. Zaměřuje se na každodenní chování a reakce lidí, studuje jejich gesta, neverbální komunikaci, analyzuje je a na základě tohoto studia upozorňuje na skryté problémy. Tento přístup může pomoci například rodině s dospívajícími potomky, kteří si náhle s rodiči nerozumějí. Ze stejného principu vycházejí i nejrůznější manželské poradny a podobná zařízení, kde by se měl terapeut v ideálním případě zabývat všemi zúčastněnými stranami. Existují i specializované poradny pro předškolní děti, školáky, studenty či adolescenty.

Kromě tradičních terapeutických postupů se z času na čas vynoří móda nějakého zvláštního, exotického přístupu. Jednu dobu byla velmi módní hypnóza. Správně prováděná odborná hypnóza může někdy skutečně pomoci, ale stejně tak může být snadno zneužita nebo může pacienta dokonce poškodit.   

Zdroj: 100+1