„Ctihodné stromy zahalovaly téměř všechno svými větvemi, které visely hluboko dolů. Zde byl domov praobyvatelů Snové země. Nade vším ležel podivný klid…“
Možná oné podivuhodné noci zaslechnete právě magická slova slavného rakouského spisovatele Alfreda Kubina z knihy Země snivců, kde se Praha skrývá i odhaluje v jeho Perle. Úryvek přednese herec Ivan Řezáč v kostele sv. Šimona a Judy. Ale i další známí herci a osobnosti se podílejí na scénickém čtení z knížek slavných autorů z devíti zemí: Jan Potměšil, David Prachař, Vanda Hybnerová, Jan Jiráň a další. Představena bude literatura zemí, v nichž jsou Česká centra zastoupena: argentinská, německá, rakouská, rumunská, maďarská, japonská, skandinávská a španělská.
Pro letošní ročník literárního setkání s veřejností se organizátoři nechali inspirovat knihou Druhé město, již napsal nositel Seifertovy ceny Michal Ajvaz. Pracovníci Památníku písemnictví ji hodnotí jako knihu o Praze – viditelné i neviditelné, denní i noční, rozumové i citové. Obrací naši pozornost k městu „pod námi“ a „vedle nás“, k obrazům, vůči kterým často zůstáváme neteční a bez nichž by naše poznání skutečnosti nebylo úplné.
Ajvazovo dílo bude představeno v prostorách Českého centra v Rytířské 31. Kulisy staré Prahy hrají roli i v próze Návrat od rumunského emigranta Petru Popescu. A argentinský klasik Jorge Luis Borges přenese v povídce Tajný zázrak svého hrdinu ve snu do pražského Klementina.
Nobelova cena pro maďarského spisovatele Imre Kertésze mluví sama o kvalitách tohoto tvůrce – předčítat se bude z jeho románu Likvidace. V Hráčském instinktu německé spisovatelky Julie Zeh se zase na mikrokosmu jedné školy zrcadlí celý svět s perverzní mocenskou hrou. Španělsko zastoupí Enrique Vila-Matas knihou poezie Bartleby a spol. Obzvláště atraktivně vyzní jistě japonské podobenství o hledání sama sebe Kafka na pobřeží, jehož autorem je Haruki Murakami, anebo Laponské mýty sebrané mezi Sámy nám objeví svět mytologických postav…
Nejvíce informací o programu a zároveň činnosti Českých center najdete v hlavním „stanu“ Noci, v Českém centru Praha v Rytířské 31. Posluchači si mohou sami zvolit, která místa a v jakém pořadí navštíví. Od 18:00 do 23:00 hodin se bude na jednotlivých místech vždy po 30 minutách začínat.
Ukázalo se, že loňský první ročník měl nečekaný ohlas – zúčastnilo se ho na 4000 posluchačů.
Akce se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy Pavla Béma.
Dobrodružství v Českých centrech
Kulturu naší země představuje v zahraničí 21 Českých center. Každoročně se díky nim uskuteční kolem 1800 kulturních projektů, letos paří k tematickým okruhům například výročí Charty 77 nebo osobnost režiséra Miloše Formana. Literaturu zemí, kde působí pobočky Českých center, představuje projekt Noc literatury, pořádaný tentokrát ve spolupráci s Památníkem písemnictví.
Na historii i současnost sítě Českých center jsme se zeptali generálního ředitele Ing. Jana Bondyho.
Jaká je historie Českých center?
Centra vznikla z kulturních středisek, která jsme zdědili z minulé doby. Byla však rozseta pouze v socialistickém bloku. Zrušila se jen střediska v Havaně a Djakartě, ale byli jsme odtamtud spíš vypuzeni, než že bychom si to byli přáli. Pak jsme se dostali do finančních problémů – střediska měla totiž docela výnosné prodejny, jejich bezcelní prodej však neodpovídal současným smlouvám. Řešilo se, zda střediska ponechat, nebo zrušit. Transformace začala po revoluci a já jsem nastoupil v roce 1995. Hlavní otázkou zůstávalo financování.
To ale zůstává dodnes?
Už jsme to překonali. Potvrdilo se, že zejména menší země v Evropě potřebují být viditelné. Začali jsme budovat síť ve střední a západní Evropě, dostali jsme se dokonce za moře, máme České centrum v New Yorku a teď nově v Tokiu. Plánujeme ještě v nejbližší době Centrum v Buenos Aires. Postupně bychom rádi rozšířili naše aktivity i do Číny. Jsme financováni ze dvou zdrojů: jako příspěvková organizace máme přes polovinu od Ministerstva zahraničních věcí České republiky, další část musíme zajistit sami. Spravujeme v Moskvě Český dům, kde lze mimo jiné pronajímat prostory. Z výtěžku kryjeme naše činnosti. Spravujeme státní majetek, ale musíme být transparentní, a přitom vydělávat co nejvíc. To se daří.
V zahraničí máte úspěchy, ale proč jste založili České centrum i v Praze?
Chtěli jsme, aby česká veřejnost mohla kontrolovat naši činnost, aby viděla a sledovala, čím se prezentujeme v zahraničí. Proto jsme otevřeli pobočku v prostorách patřících Ministerstvu zahraničních věcí v Rytířské 31. Vedle malé galerie a informační části by tu měla vzniknout i info-kavárna. V Rytířské představujeme, co Česká centra dělají, prostor je otevřený také pro partnery našich Center v zahraničí. Provoz jsme vloni v dubnu zahájili poměrně rozsáhlou akcí – Nocí literatury. Na letošek chystáme další ročník. Ohlas mají i výstavy. Před nedávnem pražské prostory navštívil i bývalý německý kancléř Schröder. Velmi dobře navštěvovaná byla také nedávná výstava o architektuře Bukurešti, pořádaná společně s Rumunským kulturním institutem. Složili jsme tak hold nové členské zemi Evropské unie a zároveň jsme umožnili návštěvníkům porovnat architekturu dvou metropolí.
Z čeho jste osobně měl největší radost?
Už jsem v této organizaci dvanáctý rok, můžu srovnávat. Asi největší radost máte, když vytvoříte tvůrčí tým, který má výsledky. Vždycky mě těší, když můžeme síť dobudovat nebo rozvinout. Z nedávno otevřených Center, jako je Řím, Tokio, přicházejí pozitivní ohlasy, stoupá i počet zájemců o českou kulturu i počet dotazů. Většinou jsou to dotazy spojené s možností cestovat do ČR. Naší specializací je propagace ČR, podáváme tedy informace i o historii, kulturních památkách, umělcích. Nenásilnou formou se snažíme rozvíjet povědomí o českých firmách. Rozhodli jsme se, že půjdeme blíž k publiku, že se nesoustředíme na vlastní domy, ale půjdeme spíš za diváky do míst, kam jsou zvyklí chodit na výstavy, divadla či pro informace. Takže se Česká centra víc infiltrují do společnosti, kde působí.
A co konfrontační témata?
Nevyhýbáme se jim. Patří k nim například odsun sudetských Němců nebo narovnávání válečných křivd. Objevilo se to třeba na výstavě fotografií Zmizelé Sudety. V každém údolí, kudy válka prošla, jsou zážitky trochu jiné. Určitě je dobré, když o tom probíhá v Českých centrech diskuse, která nemusí nutně odpovídat prohlášením politiků. Které jiné fórum by to mohlo účastníkům dopřát?
Jistý politik napadl naši výstavu, zdála se mu málo propagační – neukazovali jsme krásnou krajinu, nýbrž českou vesnici a její realitu, mnohdy rozbité domy. Jeden novinář to glosoval: Tak vytáhnete zase ty Slušovice, pane ministře?
Vítězství divadelního sdružení Farma v jeskyni na festivalu v Edinburku, oslavy jubilea Václava Havla, úspěch české módy v New Yorku... Vypadá to, jako byste nemusel řešit žádné problémy!
Úspěchy mě těší, ale z těch se život neskládá. Na ústředí řešíme hlavně problémové věci. Centra mají po světě 114 zaměstnanců, každé je trochu specifické, každé má jiné starosti, s nájemními smlouvami, s místními zaměstnanci. Naštěstí se nám nestal žádný extrém…
A přeci jsou známy skandálky, které rozvířily hladinu!?
Měli jsme problém s tričky s nápisy proti komunismu. Anebo myslíte tenkrát tu slavnou londýnskou výstavu aktů fotografa Tono Stana, jak nám policie sundala obrazy? Musím vzpomenout na mistrné číslo tehdejší ředitelky Českého centra v Londýně: Akty byly vystaveny za okny, takže kolemjedoucí vozy zpomalovaly, jak se řidiči soustředili spíš na výstavu aktů než na řízení. A tak policie výstavu zcenzurovala. Paní ředitelka fotografie otočila, jak policie nařídila, obrazovou částí dovnitř a na venkovní stranu napsala CENZUROVÁNO. Následovala zvýšená návštěvnost! Podobně jsme museli i v Berlíně sundat provokativní fotografii Veroniky Bromové, ale i to spíš prospělo propagaci.
Rozmlouvala Eva Jeníková
www.czechcentres.cz
Zdroj: tisková zpráva
Do snové země s Nocí literatury
13.04.2007
Ve čtvrtek 19. dubna pořádají Česká centra ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví 2. ročník literárních čtení na devíti málo známých a leckdy veřejnosti nepřístupných místech Prahy.
Autor: FiftyFifty
