Dinosauři na pražské Štvanici
24.11.2005
Lovci dinosaurů je dobrodružný film natočený podle povídky známého spisovatele Raye Bradburyho, která upoutala svým výstražným tónem na zneužívání vědeckých vynálezů proti přírodě.
Lovci dinosaurů je dobrodružný film natočený podle povídky známého spisovatele Raye Bradburyho, která upoutala svým výstražným tónem na zneužívání vědeckých vynálezů proti přírodě. Předlohou tedy snímek nasadil vysokou laťku. Když si představíme ještě pořádnou dávku efektů a herecké hvězdy jako Edwarda Burnse, Bena Kingsleyho nebo Catherine McCormack, určitě se vám zdá, že jsou to skvělé předpoklady pro dobrý „blockbuster“. Ne všechno je ale takové, jak se na první pohled může zdát.
Co se děje týče, odehrává se celý v budoucnosti města Chicaga. Píše se rok 2055, kdy se objevila možnost cestování časem. Na tomto vynálezu vydělává nehorázné peníze společnost Time Safari Inc., která nabízí těm nejbohatším lov dinosaurů v minulosti, ovšem za velice přísných pravidel. Ničeho se tam nesmí dotknout, nic tam zanechat ani si vzít cokoliv zpět. Evoluce je totiž žena křehká a i ta nejmenší změna může mít hrozivé následky pro naší budoucnost, což se samozřejmě stane, když jeden z bohatýrů zašlápne omylem motýla.
Přetváření světa v přítomnosti se tak děje v podobě „evolučních vln“. Chicago je tedy brzo plné prapodivných stromů, brouků, „varanopaviánů“ nebo „úhořoleguánů“. Nezbývá, než se opět vrátit do minulosti a chybu opravit, ale čas utíká.
Film byl natočen v Praze a je zajímavé, že na vegetaci bylo potřeba více jak 5000 rostlin, stromů až padesát metrů vysokých a několik tun půdy. K vypěstování takového pozadí posloužilo výborně pražské kluziště na Štvanici.
Jak už jsem se výše zmínil, snímek si vzal až moc velké sousto a sází hlavně na efektovou stránku. Bohužel právě ta působí nejvíce komicky, jelikož zde nejlépe pochopíte, že nejde o parodii, ale o vážně míněný film, který hodlá polemizovat s lidskou chamtivostí a následky, jak sám říká režisér Peter Hyams, který má na svém kontě už velice ambiciózní snímek Druhá vesmírná odyssea 2010 nebo sci-fi Timecop.
Zkušené oko například pozná, když typický dobrák, doktor Travis Rayer, jde po novodobém městě se Soniou Rand, že pozadí jaksi nekoresponduje s postavami vepředu. Počítačem dokreslené okolí se tak odděluje od herců a sekvence působí velice uměle.
Ztvárnění novodobého města mě ale překvapilo. Většina sci-fi už má ve zvyku do sebe vsáknout co nejvíce vzdušných plavidel, skafandrů a lítacích aut. Zde se ale autoři drželi při zemi. Jen změnili design aut a budov a to celé okořenili pár „zvláštnostmi budoucími“. Vzhledem k tomu, že se jedná o opravdu velmi blízkou budoucnost, připadalo mi Chicago roku 2055 velice reálné.
I hudba Nicka Glennie-Smitha není tak špatná, spolu s rychlými střihy buduje strašidelnou atmosféru, kterou vzápětí zbortí komická bizarnost příšer.
Bohužel úsměvný a někdy až primitivní scénář, založený na zápletce nijak originální, nezachránilo herecké umění Bena Kingsleyho, který je vždy záporák par excellence, ani Edward Burns nebo Catherine McCormack.
Navíc každému přijde divné, když doktor Ryer vyskočí z třetího patra a po větvích stromu se „obouchávajícím způsobem“ dostane jako Rambo až k zemi. S tím rozdílem, že Rambo si aspoň zlomí ruku. Ryer se jen oklepe a jde dál. Při scéně s brouky nevíte, jestli promítač náhodou nezaměnil snímek s Mumií a ve chvíli, kdy posádka stojí před bránou do minulosti, připadáte si, jako by to byl jen remake Hvězdné brány.
Nemohu si ke konci ještě odpustit zmínku o dialozích. Hollywood oplývá rádoby drsnými hláškami, ale pokud by existoval Oskar, který by hodnotil ty opravdu „nejtvrdší“, určitě bych hlasoval pro Lovce Dinosaurů.
Je to snímek s nevyužitou zápletkou, jednoduchou scénografií a pořádnými ambicemi. Pokud se ale chcete odreagovat a trošku se i zasmát mezi lehce strašidelnými scénami v pohodlí domova u popcornu, určitě neváhejte a zajděte si časem do videopůjčovny.
Lovci dinosaurů (A sound of Thunder)
(I motýl může být nejen hezký, ale nesmírně důležitý)
Režie: Peter Hyams
Scénář: Thomas Dean Donnelly, Joshua Oppenheimer
Kamera: Peter Hyams
Hudba: Nick Glennie-Smith
Autor: Láďa Konečný
