Děláte „řidičák“? Co vás čeká.

Hlavním vodítkem při výběru autoškoly by neměla být cena. Velká konkurence hlavně ve větších městech sice tlačí ceny dolů, ale jít do autoškoly, kde za kurz zaplatíte 6500 korun je téměř nebezpečné. Ceny se obvykle pohybují mezi osmi a jedenácti tisíci korunami. "Doporučuji vybírat spíše z horní třetiny cenové hladiny. Autoškoly s nízkými cenami žáky nějak šidí. Buď na délce či počtu hodin nebo kvalitě výuky," vysvětluje Ondřej Horázný, předseda Asociace autoškol České republiky. Každý kurz na řidičský průkaz pro osobní automobil musí podle zákona mít kromě teoretické přípravy i dvacet osm hodin jízd. Od toho se odvíjí i délka kurzu. Ideální doba trvání jsou dva až tři měsíce. Během této doby student jízdní návyky dokáže pořádně zažít. Teoreticky lze autoškolu i se zkouškami zvládnout i během tří týdnů, ale to není nejlepší způsob, jak se bezpečně a s jistotou naučit ovládat auto. Intenzivní kurz je oproti tomu běžnému navíc i dražší. Obvykle o dva až tři tisíce korun.

Výcvik má dvě části
Obsah obou částí výcviku je stanoven zákonem. Výukou se rozumí teoretická příprava, v níž se žák naučí pravidla silničního provozu, ovládání a údržbu vozidla, zásady bezpečné jízdy a zdravotnickou přípravu. Výcvik pak obnáší jízdu v automobilu, ale také údržbu vozidla a praktickou první pomoc.
Většina studentů má větší obavy z praktických jízd než ze znalosti dopravních předpisů. Výcvik je rozdělen do tří etap, s konkrétně rozepsaným počtem hodin. V první fázi se během sedmi hodin musí žák naučit základní povinnosti. Co jaký pedál ovládá, jak se řadí, jak se správně točí volantem. V ideálním případě prvnímu kontaktu s vozem předchází ještě dvouhodinové "ježdění" na trenažéru. Ten byl až do roku 1991 povinný, ale dnes jeho využití záleží jen na možnostech autoškoly. První hodiny v autě pak mají probíhat na cvičišti (volná plocha bez provozu) a v takzvaném minimálním provozu. Například na ulicích či silnicích, kde téměř nikdo nejezdí. Další dvanáctihodinová část má za cíl nacvičit jízdu v provozu s nízkou hustotou, ovládání další výbavy auta, jako jsou například stěrače, mlhovky, ostřikovače, odmlžování, topení nebo klimatizace. Cvičit by se měla také jízda za snížené viditelnosti. Nakonec je poslední, devítihodinová fáze, kdy má student za úkol zvládnout složité dopravní situace, jízdu v hustém městském provozu nebo i na dálnici. Jedna ze závěrečných hodin by také měla být věnována nácviku krizových situací, jako je vyhýbání se nečekané překážce nebo krizové brzdění. Podle Ondřeje Horázného by počet kilometrů v poslední etapě výcviku ani při jízdách ve městě neměl klesnout pod patnáct kilometrů.

Poslední je zkouška
Zkouška se dnes provádí na počítačích pod dohledem komisaře z obce z rozšířenou působností (obec, městský úřad, magistrát). Zkouška se provádí v jeden den, většinou v prostorách autoškoly. "Prakticky to probíhá tak, že komisař se dostaví do autoškoly, zkontroluje totožnost žáků a všechny zapíše do knihy zvané "protokol". Poté od každého vybere správní poplatek za zkoušu ve výši 700 korun," popisuje Ondřej Horázný.
Nejprve je na řadě test z pravidel silničního provozu a zdravotnické přípravy. Komisař na svém počítači nechá sestavit test. Strojově se tak z 800 možných otázek vybere 25, které mají žáci za úkol zodpovědět na svém počítači. Na to má student půl hodiny. Odpovídá se formou vybírání odpovědí a, b nebo c. Správná je vždy jen jedna odpověď. Každá z otázek má podle své váhy přidělen určitý počet bodů. Maximum možných bodů, které lze získat, je padesát. Minimum k úspěšnému složení zkoušky je čtyřicet tři. Test je po skončení automaticky vyhodnocen a výsledek se kromě žáka zobrazí i zkušebnímu komisaři. Ten na jeho základě vyhotoví protokol, který žákovi předá.
Bez ohledu na výsledek testu následuje první část jízdy. V té musí žák prokázat, že umí zvládnout přípravu auta před vyjetím, rozjíždění, couvání, otáčení, zajíždění, vyjíždění z a do omezeného prostoru a různé druhy parkování. Teprve poté se vyráží do hustého provozu. Tady komisař posuzuje, jak absolvent autoškoly zvládá jízdu po městě i na silnicích v rychlosti vyšší než 50 kilometrů za hodinu. Každá z těchto dvou částí jízd je hodnocena odděleně. Stačí tak neuspět u jedné a jízdy je potřeba opakovat.
Po jejich skončení přichází na řadu ústní zkouška z údržby vozidla, která se musí dělat na modelu, nebo přímo na výcvikovém voze.

Výsledek každé zkoušky se hodnotí jako "prospěl" nebo "neprospěl".
Za opravu nepovedené zkoušky se platí. Znalost předpisů stojí 100 korun, ovládání a údržba vozidla vyjde na 200 korun a jízdy na 400 korun.