Dal jsem si vlnu s tučňákem

FiftyFifty, společenský magazín.
Dal jsem si vlnu s tučňákem na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Dal jsem si vlnu s tučňákem

FiftyFifty
Share

Dal jsem si vlnu s tučňákem

Martin Zelenka objel skoro celý svět, většinou s prknem v podpaždí. Snaží se vydělávat v Čechách a v Londýně, často bydlí ve své dodávce, a to jen proto, aby se mohl věnovat snowboardingu, sufrování, lezení nebo down hillu. Včera jsem se zkontaktovali přes icq, zastihla jsem ho právě v Londýně. Prodává prkna a leze

Martin Zelenka objel skoro celý svět, většinou s prknem v podpaždí. Snaží se vydělávat v Čechách a v Londýně, často bydlí ve své dodávce, a to jen proto, aby se mohl věnovat snowboardingu, sufrování, lezení nebo down hillu.

Včera jsem se zkontaktovali přes icq, zastihla jsem ho právě v Londýně. Prodává prkna a leze. Leze po stěnách.

Dnes si můžete přečíst druhou část rozhovoru, který se udál několik dní před jeho posledním odjezdem do světa. Odjel začátkem listopadu, a vrátí se neznámo kdy. Může si totiž dovolit nevědět, právě tak mu to vyhovuje, právě tak si to ve svém životě zařídil.

Na prkně na vlnách nebo na sněhu

V 16 jsi začal cestovat. Bylo to ještě s rodičema nebo už sám?

To už sám. Když mi bylo 16 let, jel jsem na rok na výměnný pobyt do Ameriky, zasponzoroval mi to otec. Měl jsem asi 150 US na měsíc, což je vlastně nic. Ale vyřídil jsem si to sám a přivydělával jsem si tam mytím oken, čištěním aut atd.

Vždycky tedy vyděláváš peníze a pak na delší dobu někam odjedeš?

Naposledy jsem to vzal přes Londýn, kde jsem si ještě vydělal nějaké peníze v prodejně snowboardů a pak jsem letěl přímo do Tokia. Tím jsem začal cestu kolem světa…

Jak je v Tokiu?

Hroznej zmatek teda aspoň pro cizince! Jak ve filmu Lost in translation, anglicky nikdo neumí, většina nápisů jsou v japonštině, je to prostě město, který má 26 mil. lidí. Je tam obrovská koncentrace, asi 14 tis. lidí na km čtvereční. Nebo míli, nejsem si jistej. Člověk přijíždí a vidí jen mrakodrapy a mezi nima dálnice. Na Shibuku station projde denně 3 miliony lidi, je to taková japonská stanice metra jako náš Můstek, jen o trochu větší. Naštěstí tam mám kámoše, co tam učí a ten mi ukázal Tokio z té neturistické stránky. Správný kluby atd… Jo a taky je to asi nejdražší město kde jsem vůbec byl.
Plánoval jsem si všude dát surfařský pláže, ale v Tokiu se mi to nepodařilo. Byla už zima a nestihl jsem to. Pak jsem odletěl do Austrálie.

Na Surfers paradise jsem strávil pár dní surfováním, pobyli jsme tam s kamarády pár dní.

V Austrálii jsou nejlepší surfařšký pláže, ne?

No ani ne a jo, jen mít čas si najít ty správně neturistické. Existuje taková knížka, teda takový průvodce pro surfaře, Storm Riders Guide, kde jsou všechna místa pro surfování, včetně počasí, kde jsou nejlepší vlny a jaké, jestli je to beach break nebo point brake atd. Já jsem si ale průvodce nebral, spíš jsem si vždycky našel na internetu místo, kam jsem se pak podíval.

Austrálie je dobrá, že je tam pořád teplá voda, více méně 24 C˚. Já jsem si Austrálii vybral proto, že jako surfař jsem víceméně začátečník a nejezdím žádný velký trubky…

Trubky, to je nějakej surfařskej slang?

Trubky, já tomu tak říkám, to je jako tubes anglicky. Třeba na Floridě je vysokej breakpoint, a to je už pořádná trubka. To je už moc.


Surfing mi přijde jako jeden z nejtěžších sportů, po skateboardingu samozřejmě. Je to koordinace hrozně moc pohybů, musí se poznat správná vlna a chytit ji včas.

Kam si pokračoval z Austrálie?

Austrálie jsem letěl na Nový Zéland, kde jsem si koupil nejlevnější prkno, který jsem pak dva dny opravoval. Tam jsem si projel téměř všechna místa pro surfování, třeba jsem byl na Whipaty beach, kde má voda jen 11 C˚

Taky jsem si tam dal svou první vlnu s tučňákem. Hodil jsem vlnku, upad jsem a koukám vedle mě tučňák. To bylo někdy v prosinci a oni zrovna hnízděj. A ještě jsem si dal taky vlnu s mořským tuleněm. Jsem na něj šáhnul ve vodě, jsem se mu chtěl omluvit, protože jsem myslel, že to je druhej surfař a zjistil jsem, že to je obrovskej tuleň. To byl taky slušnej adrenalin, jsem po hodině a půl vylez z vody a necejtil jsem vůbec ruce jak sem byl promrzlej

Jak se to dá vydržet v tak studený vodě?

No, měl jsem jarní (3/4) neoprén, ono se na to dá zvyknout. Bez neoprénu se to v podstatě nedá, i když jsou surfaři, který si to dávaj třeba jen v tričku.

Kam sis namířil z Nového Zélandu?

To jsem letěl přímo do Jižní Ameriky, do Buenos Aires, a tam jsem měl čas jenom tři měsíce. V Argentině jsem se moc nikam nedostal, jen přes vnitrozemí okolo Aconkaguy přes Andy, dal jsem si Chile, v Peru nějaký surfy, pak BolivieBrasilie a zpět do Buenos aires. Většinou jsem jezdil busem, stopem, všelijak.

A pak surf v Brazílii, tam jsou úplně skvělý pláže, zelenomodrá voda, úplná nádhera. V Riu je pláž hned vedle Copocabana Ipanema , kde je skvělej beach break point. Taky divný proudy. Tam jsem se ale právě málem utopil a zlomil prkno, tak jsem na ní zanevřel.

Umíš dobře plavat?

Jo, já jsem v Americe plaval závodně. Musíš umět plavat, a nesmíš zmatkovat. Jsou skvělý surfaři, který to uměj a stejně se můžou utopit.

Jak se domluvíš s lidma ve světě?

Mluvím plynule anglicky a španělsky, tak se v podstatě domluvím s každým.

Prý mají na Novým Zélandu silný přízvuk a když tam přiletíš poprvé…

To mají, ale po čase se to dá. Mně osobně přijde horší britskej nebo irskej přízvuk.

Vraťme se k Jižní Americe…

V Jižní Americe jsem si ještě dal dobrej úlet, když mě okradli a čekal jsem, než mi přijdou nový kreditky, tak jsem v Bolivii vylez na horu Huyana Potosí, která má 6088 metrů. Tak to bylo dobrý. No a ještě jsem si tam dal jednu z nejnebezpečnějších sjezdu down hill cest na světě. 73 km sjezd začínáš ve 4700 m a končíš 1700 m. Obousměrně jezdí autobusy a náklaďáky a jede se po bahně, mezi vodopády a nalevo od tebe máš 1000m sráz …viz muj web (bolivia odkaz Gravity)

Chystáš se zase na cestu, začínáš Londýnem. Co tam budeš dělat tentokrát?

Minule jsem tam prodával ty prkna, ale letos mi nabídli hrozně málo peněz. Tak jsem se rozhod, že budu pracovat zase manuálně a budu stavět stage, zvuky, světla. Platí 11 liber na hodinu.

Tak tam budeš nějakou dobu vydělávat…

Já sám nevím, jak dlouho…

To je moc pěkný, že můžeš nevědět.

Já třeba Londýn úplně nesnáším, takže si tam jedu vydělat nějaký peníze snad, a pak se rozhodnu kam pojedu. Asi okruh Jamaica, Mexico, ale taky mi nabídli v Bolívii práci down hillovýho instruktora u La Pazu. Což je teda spíš koníček, tam si člověk moc peněz nevydělá. Je to asi 1000 dolarů za měsíc, ale s těma nákladama… Ale jsou tam nejkrásnější cesty. Nebo skončím asi opět ve Španělsku, v mém magickém trojúhleníku (Sierra Nevada-snb, El choro-lezeni Tarifa-windsurfing.)

Nevíš teda, kdy se vrátíš do Čech?

Nevím. Ono to se mnou bylo takhle: Já jsem dodělal vejšku asi před čtyřma rokama, jsem inženýr a mám takovej universální obor. Mám papír, že můžu dělat všechno a přitom neumím vůbec nic. Ale mám vejšku, která se může někdy hodit.

A výhledově, čím se budeš živit?

Sám nevím, já v podstatě hledám, čím bych se mohl živit. Je to takový moje barbarství, protože mě v podstatě nezajímá vůbec nic. Jen abych si vydělal na cestu, případně se někde chvíli uživil.

A co jednou rodina?

Může bejt…

Ale to se potom budeš muset ustálit?

No, tak já bych radši podnikal sám, protože nad sebou nemám rád nadřízený. Asi budu pokračovat v tom designu zahrad, je to trochu dřina, ale funguje to. Neumím se představit, že bych se dostal do kanceláře nebo banky. Myslím, že je na mě vidět, že nevypadám jako bankovní úředník. Ale peníze jsou pro mě hrozně důležitý, jelikož tyhle typy sportů jsou hodně nákladný, když člověk nemá sponzory.

Kolik ti je?

Teď mi bude nějakýho 7.listopadu asi 28 let, ale já teda narozeniny neslavím.

Myslíš si, že se někdy vrátíš do Čech a usadíš se tady?

Určitě. Čechy mě hrozně bavěj, jsem tu hlavně v létě, moc rád.

Dnes je Martin bůh ví kde, ale budeme s ním v kontaktu. Určitě o něm na našich stránkách najdete zprávy i někdy příště.

Má svůj web, kde je k dohledání spousta fotek, ale i zpráv, které napsal nejen ze své cesty kolem ze světa. Vybrala jsem pro vás jeho bezprostřední dojmy po výstupu na Bolivijskou horu Huyana Potos.

14.4.2005 21:38
Ahoj, tak vylézt do 6088 mě nenapadlo, ze to někdy provedu. Celkem drsnej extremek. Nejdůležitějši je si zvyknout na výšku, aby hlava a tělo nebolelo, pak už je to jen otázka vůle vola…

www.zeli.org


:: Fotogalerie ::
foto: Dal jsem si vlnu s tučňákem foto: Dal jsem si vlnu s tučňákem foto: Dal jsem si vlnu s tučňákem foto: Dal jsem si vlnu s tučňákem foto: Dal jsem si vlnu s tučňákem




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.