Co vědí chobotnice

Mají velký mozek a osm chapadel neboli ramen s desítkami tisíc chemoreceptorů, jimiž mohou doslova ochutnat vše, co jim přijde do cesty. V řadě ohledů se vymykají obecně zažité představě o hlavonožcích jako o primitivních tvorech, jejichž inteligence stojí hluboko pod inteligencí obratlovců.

Naopak podle posledních zjištění jsou chobotnice velmi inteligentní. Potápěči vyprávějí historky, v nichž je chobotnice omotávaly rameny a pokoušely se je udusit. Jindy se jim snažily sundat brýle a dýchací přístroje. Podobné věci se říkají i o chobotnicích chovaných v zajetí. Některé z nich plivou v nádržích potápěčům do obličeje, záměrně rameny ucpávají odtokové kanálky a způsobují tak vylití vody nebo se pokoušejí otevřít víka chránící vstupní otvor. Kdy a jak se u nich tyto schopnosti objevily?

Nástroje a chování
Chobotnice patří do řádu hlavonožců a kmene měkkýšů. Ve světových oceánech žije tři sta druhů chobotnic různých barev a velikostí. Od předků dnešních obratlovců se jejich předchůdci oddělili před 1,2 miliardy let. Se savci včetně člověka toho mají společného velmi málo. Avšak i běžně rozšířená chobotnice pobřežní (Octopus vulgaris) dokáže předvídat, plánovat, tedy vykonávat činnosti spojované s vysokou inteligencí.

Vědci zjistili, že když se chobotnice vrátí z lovu, schová se do jeskyně kde žije, a potravu si tam v klidu zpracuje. Poté se opět vynoří, nasbírá si kamení, zatarasí jimi vchod do svého příbytku a věnuje se nerušenému odpočinku. Jiné výzkumy prokázaly, že chobotnice dokážou řešit určité úlohy a řešení si zapamatovat. Rozlišují například různé druhy měkkýšů podle jejich schránek. Ty, které lze snadno rozbít, rozbíjejí, do jiných se dostávají pomocí nástrojů. Právě používání nástrojů je u obratlovců pokládáno za jeden z projevů inteligence. Jako nástroj užívá chobotnice i proud vody, díky němuž se může rychle přemístit, zahnat dotěrné ryby nebo si vyčistit příbytek.

Velký mozek
Z anatomického hlediska má chobotnice větší mozek v poměru ke svému tělu než ptáci i většina obratlovců. Mozek sice není uzavřen v lebce jako u savců, ale i tak se vyznačuje velkou komplexností a oddělenými centry pro vidění a hmatově vjemy. Rakouští vědci z Institutu Konrada Lorenze v roce 2002 zjistili, že chobotnice vždy dávají přednost jednomu z očí před druhým. Rovněž používají některá chapadla opakovaně k vybraným činnostem. Chovají se podobně jako leváci a praváci, což znamená, že jejich hemisféry jsou zřejmě specializované podobně jako u obratlovců.

Zvláštností chobotnic je i jejich spánek. V určitý okamžik mohou usnout velmi tvrdě. Jejich oči ztratí lesk, dech se zklidní, chobotnice nereaguje na světelné podněty.

Další záhadou je, proč se tak vyspělý mozek vyskytuje u tvora, jehož sociální život je téměř nulový. Šimpanzi nebo lidé nemají své vyspělé mozky náhodou. Umožňují jim vzájemné kontakty a komunikaci, která je nezbytná při dlouhotrvající výchově mláďat. Naproti tomu chobotnice žijí většinu života osaměle. Jednou za život se spáří a krátce nato uhynou. Podobně jako jiní mořští tvorové se dožívají nejvýše čtyř let, vyvinutý mozek je u nich proto stěží pochopitelným luxusem.

Znaky osobnosti
Chobotnice mají zřejmě jako jediní bezobratlí jedinečné osobnostní rysy, dá-li se u nich hovořit o osobnosti. Projevem toho je skutečnost, že na stejné podněty reagují různí jedinci různými způsoby. Zatímco jedna z chobotnic se při zpozorování hrozby pokouší zmizet, druhou přemůže zvědavost. Žádní jiní měkkýši se tímto způsobem nechovají. Vědcům se rovněž podařilo zjistit, že mladší chobotnice se chovají agresivněji než starší a zkušenější, které jsou naopak opatrnější.

V roce 1999 vědci potvrdili svědectví amatérských potápěčů, podle nichž si chobotnice hrají, tedy věnují se opakované, navenek nijak užitečné činnosti, díky níž se seznamují s okolním světem a zlepšují své schopnosti. Chobotnice chované v zajetí v nádržích si hrají s měřicími přístroji, které plavou na hladině. Někdy se také baví pomocí bublin, které vycházejí z přístrojů dodávajících do vody kyslík.

Odkud se vzaly
Pokud se u chobotnic vyvinula skutečně inteligence, muselo se to stát jinak, než předpokládá dosavadní evoluční teorie. Příčinou byl pravděpodobně život v náročném prostředí plném hrozeb, kde je hlavní starostí obstarat si dostatek potravy. Chobotnice se na světě objevily poměrně nedávno před 200 miliony let a svou inteligencí musely dohnat nedostatek výzbroje, například pevné schránky. Dokladem jejich schopnosti učit se novým věcem je třeba zvyk brát rybářům úlovek přímo ze sítí nebo si otevřít zavřenou schránku s potravou. Podobně jako předkové člověka se chobotnice před hrozbou uchýlily do podmořských jeskyní, kde žijí v klidu a bezpečí. Schopnost pracovat s nástroji z nich učinila inteligentní živočichy, kteří mají ve srovnání s obratlovci jedinou nevýhodu - žijí příliš krátce.


   
Základní údaje
Chobotnice mají kulovité tělo bez kostí, osm ramen, z toho jedno bývá u samců některých druhů přeměněno v takzvaný hektokotylus. Do tohoto zbytnělého ramene uloží samci spermatofory a rameno oddělí od těla. To doplave k samici a vnikne do její plášťové dutiny. Když toto rameno vědci poprvé našli v těle chobotnice, pokládali ho za cizopasného červa a pojmenovali ho Hectocotylus. Tento název mu zůstal, i když se omyl prokázal. Většina druhů hektokotylus neodděluje, ale používá ho jako orgán k páření.

Nejdokonalejším smyslem hlavonožců je zrak. Oči chobotnice jsou vztyčeny jako periskopy, mají víčko, duhovku, čočku a sítnici. K neobvyklé výbavě hlavonožců, zejména chobotnic, patří mimořádná chuťová citlivost, která jim umožňuje odhalit všechny tvory plovoucí v blízkosti. Chobotnice se živí mlži, kraby a mořskými raky.

Ústní otvor nazývaný radula tvoří dva pysky s několika řadami zubů. Uvnitř ústního otvoru je drsný jazyk zpevněný chrupavkou. Kořist sevřená chapadly je usmrcena toxickým výměškem, který vylučují žlázy umístěné po stranách jícnu. Některé chobotnice produkují toxin tak prudký, že může usmrtit i člověka. Nejnebezpečnější je asi deset centimetrů velká chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena maculoso) z Austrálie.

Chobotnice jsou velmi plaché. Zůstávají většinou v blízkosti svého úkrytu, kam se uchylují při sebemenším pocitu ohrožení. Chobotnice jsou velmi pečlivými matkami. Samička se páří jen jednou za život, zhruba ve věku tři a půl let. Jakmile je oplodněna, bez potravy vydrží šest měsíců. Naklade desetitisíce vajec velikosti rýžového zrnka, která zavěsí v hroznovitých shlucích po 150 až 200 kusech na stěnu svého příbytku. Pravidelně hnízdo vymetá a čas od času rozpráší proudy vody, aby vajíčka měla dostatek kyslíku. Po vylíhnutí mláďata váží okolo 22 miligramů. Poté, co se mláďata vylíhnou, matka umírá.


Zdroj: 100+1