No, nebyla nejmladší, byla skoro jako moje máma. No, to možná ne, ale byla o dost starší než ty pitomý holky. Jak jsem ji uviděl, kdybych mohl, hned bych jí spadl do výstřihu. Musela to na mně vidět, protože po mně hodila přísnej pohled. A ten zadek! To byl panečku zadek! Kvůli tomu by se mohlo válčit. Já bych teda válčil určitě. Vyhrál bych, odnesl bych si jí domů a dělal s ní všechny ty věci.
Tak mi ta brigáda aspoň utíkala. Když kolem mě procházela, a to teda dělala dost často, někdy se o mě trochu otřela. To jsem si užíval. Mohl jsem na chvíli přivřít oči a představovat si cokoliv. To mi šlo, představovat si. Pak mi po tejdnu jen tak mimochodem řekla, jestli bych jí mohl příští den něco dovézt domů, že to sama nezvládne. Polilo mě horko. Já snad měl i horečku! Sotva jsem ze sebe vykoktal, že ano a že samozřejmě….
Ráno jsem byl natěšenej, plnej očekávání, ale v průběhu dne se to nějak ztrácelo. Moje odvaha mizela jak pára a všechno to vyvřelo v tý noci, kdy jsem nezahmouřil oka a představoval si, co sní budu všechno dělat.
Pak přišel ten den, blížila se šestá hodina a já už sotva stál na nohách. V tomhle stavu tam přece nemůžu jít, říkal jsem si. Ale ten výstřih, ta rýha v něm, ten zadek, jak ho nosila a ty nohy! Vyběhl jsem schody, zazvonil a nic. Nechala mně čekat pěkně dlouho, mrcha.
Obejmul jsem jí hned v předsíni, abych nemusel nic říkat. Ani jsem nevěděl, jestli jí můžu tykat, tak jsem se k ní jen přitisknul, a ona taky mlčela. Chvíli jsme tam stáli a ona mě pak zavedla do pokoje. Sedla si na kraj postele. Já si kleknul k ní a zabořil jí hlavu do klína. Vůbec jsem si netroufnul udělat víc. Jenom jsem jí trochu neobratně zajel rukou pod sukni, hladil jí po lýtku a dál jsem nemohl. Hladila mně po vlasech. Když jsem přece jen zajel rukou výš, roztáhla trochu nohy. Neměla kalhotky. Byl jsem úplně mimo. Pak si sundala tričko. To jsem ještě nikdy neviděl. Takový... nádherný… Zíral jsem a točila se mi hlava. Ani nevím jak, strhal jsem ze sebe taky všechno. Bylo to tak příjemné, dotýkat se jí. Vůbec nemluvila, jen vycházela vstříc mým rukám, jako by si nechtěla nechat ujít žádný dotek.
Nad ránem už jsem v ní hledal jako v mapě a našel tam všechno, co jsem chtěl. Nechával jsem jí na těle cestičky, nekonečné, které se v některých místech protínaly, jinde zase spojovaly.
