V minulém století se vědělo, že mozek psa, který je stejně velký jako jeho dávný předek vlk, je o deset procent menší než mozek vlčí. Během domestikace ztratil na objemu i hmotnosti. Vědci proto brali psy jako méně inteligentní tvory, než jsou vlci.
Budapešťské sympozium
Vše se mění. V červenci 2008 se na téma psího intelektu konalo první vědecké sympozium v Budapešti. Zúčastnilo se ho přes dvě stě expertů. Především diskutovali o tom, co se děje v mysli psů a jak to nejlépe zjistit. Kromě výměny názorů se vědci shodli na tom, že psi mají skutečně pozoruhodné mentální schopnosti, díky nimž se dokážou docela dobře orientovat ve světě lidí a mnohdy velmi schopně a pohotově reagovat.
Dobré a špatné
Řada vědců je přesvědčena, že psi přesně vědí, co smějí a co ne. Ukradne-li pes jídlo ze stolu, uvědomuje si, že provedl něco, co neměl. Má tedy pocit provinění.
Péter Pongrácz z budapešťské univerzity jde ještě dál. Připomíná, že vlci neštěkají a že štěkot u psů se vyvinul během tisíců let jejich domestikace. Podle Pongrácze štěkání vzniklo speciálně proto, aby mohli komunikovat s lidmi. Jeho vědecký tým vyvinul počítačový program, ve kterém jsou shromažďovány různé druhy štěkotu různých ras psů odlišného stáří při nejrůznějších příležitostech. Jinak psi štěkají, když si hrají, když jsou sami doma, když vítají pána nebo jsou konfrontováni s cizincem.
Počítačový program dokáže tyto nejrůznější štěkoty očistit od nepodstatných nuancí a zbudou základní akustické charakteristiky. Vědci zjistili, že určité typy štěkání mají v zásadě stejné výrazné vlastnosti – frekvenci, tón a podobně. Jsou proto schopni, aniž by psa viděli, určit, z jakého důvodů štěkal. A to jakýkoli, i docela cizí pes.
Štěkání tedy vyjadřuje duševní stav psa. Není divu, že lidé, kteří se psy žijí a mají je rádi, přesně vědí, co jim ten jejich chce štěkáním a řečí těla sdělit. Zda má radost, těší se na procházku, nebo se necítí ve své kůži. Znají, jak je vítá a jak štěká když je nejistý, bojí se, nebo je agresivní. Výzkumy ukázaly, že řeči psů rozumí už šestileté děti, i když psa, jehož štěkot poslouchaly ze záznamu, nikdy předtím neviděly.
Akiko Takaoka z tokijské univerzity seznámila účastníky sympozia s výsledky svého týmu, které dokazují, že psi podle hlasu dokážou určit, zda jde o ženu, nebo o muže, i když hovořící osobu nevidí.
Vyšší stupeň inteligence
Juliana Kaminska z britské univerzity Cambridge demonstrovala na nahrávkách schopnost psů vybrat z mnoha hraček jednu, o kterou jsou slovně požádáni.
Dalším stadiem jsou výzkumy, zda psi jsou schopni přiřadit obrázek, kterým jim ukážeme, k určité hračce a podle obrázku hračku přinést. Nebo zda lze místo obrázku použít miniaturu hračky. V tomto případě jde už o vyšší formu inteligence.
Ne všichni vědci měli na sympoziu stejné názory. Řada z nich se přikláněla k tomu, že psi jsou velmi schopní imitátoři a mluví hlavně řečí těla.
Už skutečnost, že podobné sympozium bylo vůbec uspořádáno, je důležitým mezníkem. Naznačilo, že hlubiny psí duše, mysli, vnímání, jsou vědecky málo prozkoumané a objevy v této oblasti mohou být velmi zajímavé a překvapivé. Určitě pro vědce. Pro lidi, s nimiž psi žijí, není obtížné vzájemně velmi dobře a srozumitelně komunikovat.
Zdroj: 100+1
Cesta do hlubin psí duše
28.04.2009
Tisíce let, které psi strávili s člověkem, zanechaly výrazné známky na jejich intelektu i pocitech. Vědci se nyní zabývají některými psími pocity a schopnostmi. Ještě před dvaceti lety by takové bádání bylo považováno přinejmenším za výstřelek. Od dob I. P. Pavlova psy nikdo příliš nezkoumal.
