V průměru jsou děti ve všední den na čerstvém vzduchu přes hodinu a půl, přes víkend pak skoro tři hodiny denně. „Čísla vypadají docela hezky, optimisticky, ale skutečnost je trochu složitější,“ upozornila Dagmar Loubalová z Nadace Proměny na tématické konferenci o pobytu dětí v přírodě. Zatímco 10 % dětí je venku více než 26 hodin týdně, 11 % dětí tráví venku během týdne méně než 4 hodiny. Polovina dětí se během uplynulého týdne nedostala do přírody.
Především děti z prvního stupně pobývají v zeleni velmi rády, starší školáci už ale z času stráveném venku takovou radost nemají. Ubývá času, který na čerstvém vzduchu tráví, a prostor uzavřených zahrad, hřišť nebo volné přírody mění raději za rušné ulice a parky. Děti méně vzdělaných rodičů tráví venku více času, nejčastěji v ulicích nebo na hřištích, ale méně často se dostanou do zeleně a divoké přírody. Děti vysokoškoláků naopak nemají tolik příležitostí být venku přes pracovní týden, dohání to ale o víkendu výlety do přírody nebo časem stráveném na zahradě. Zeleň a divoká příroda je také dostupnější dětem z menších měst a obcí.
Pobyt venku ovlivňuje i roční doba. Zatímco v lednu tráví děti venku průměrně jen jednu hodinu denně, v červenci to bývají čtyři. Podle rodičů by měly být děti venku častěji. 81 % z nich se domnívá, že děti potřebují být venku každý den a nedostatek kontaktu s přírodou považují za velký problém. Souhlasí s tím, že se tento problém týká také dospělých.
Velkým konkurentem času tráveném v přírodě, ale třeba i u knih, jsou média. Právě lákadla moderní techniky ostatně považují rodiče nejčastěji za důvod, proč nejsou jejich děti častěji venku. Samy děti odhadují, že u televize, počítače, na internetu nebo u rádia stráví dvojnásobek času stráveného venku, více než čtyři hodiny denně. Téměř třetina z rodičů přiznává i obavy z nebezpečných lidí. Děti to vidí jinak. Nejčastěji zdůvodňují, proč nemohou být venku déle, tím, že je špatné počasí, mají málo volného času a hodně učení. Každý pátý školák si stěžuje, že nebylo s kým ven jít.
Aby bylo, kde si hrát
Zlepšit podmínky, především ve městech, tak, aby malé i velké děti vybízely k častější hře venku, si vytkla za cíl mezinárodní iniciativa Child Friendly City – Města přátelská k dětem. V Česku se k ní hlásí architektka Mirjana Petrik. Společně se svými studenty před dvěma lety analyzovali z pohledu dětí prostředí na Praze 3, letos odstartovali spolupráci s městskou částí Praha 7.
Plánování městského prostředí pro děti a s dětmi se už podle jejích slov osvědčilo v dánském městě Odense, rodišti spisovatele Hanse Christiana Andersena nebo americkém Boulderu. Pomohlo vyřešit i problémy s odchodem mladých rodin do satelitů i sžívání různých kultur v nizozemském Rotterdamu.
Místa určená pro batolení nejmenším dětem a předškolákům musí být atraktivní i pro rodiče, říká Mirjana Petrik. I starší děti postrádají v parcích možnost občerstvit se nebo si odskočit na toaletu. Dospívající pak vyhledávají místa, kde mohou nerušeně „pokecat“ a pozorovat okolí.
V současnosti formálně stavěná hřiště by se měla podle odborníků „rozvolnit“ a nabídnout dětem možnost postavit si vlastní domeček, vylézt na strom nebo rodině opéct si špekáčky na vlastním ohni. Otevřít dětem se mohou také například některé soukromé nebo školní zahrady.
„Děti nevnímají, kde začíná hřiště a kde končí. Hrají si kdykoli, kdeliv a jakoliv,“ připomíná Mirjana Petrik a zmiňuje sochy či kašny, které se k nelibosti svých autorů staly oblíbenými dětskými prolézačkami a jezírky. Ke hře lze však díky tomu využít i obyčejné zelené zasakovací pásy.
Ještě zásadnější než podoba hřišť a parků je ale jejich dostupnost a propojenost. Analýza dat ze Žižkova například ukázala, jak velkou překážkou je pro děti nedostatek vstupů na Vítkova nebo Koněvova ulice. Rušná silnice, kvůli které se do blízkého parku prostě často nechodí. Méně bariér by uvítali i rodiče s kočárky nebo cyklisté, které by se mohli po systému propojených klidných ulicích snadno a rychle dostat do přírody i z centra Prahy.
Stále více studií totiž ukazuje, jak významný může být pobyt v přírodě pro fyzické a duševní zdraví i kreativitu a soustředění. K ochraně přírody je potřeba ale v přírodě nejen být, ale i naučit se ji mít rád. Více informací v článku Když dětství prožijete v přírodě, budete v dospělosti i ochráncem přírody?
Zdroj: Ekolist.cz
