Čerstvé miminko: Nevrhejte se na mě hned v pětistupech

FiftyFifty, společenský magazín.
Čerstvé miminko: Nevrhejte se na mě hned v pětistupech na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Čerstvé miminko: Nevrhejte se na mě hned v pětistupech

FiftyFifty
Share

Čerstvé miminko: Nevrhejte se na mě hned v pětistupech

O tom, jak by to mělo vypadat po příchodu maminky a jejího čerstvého miminka z porodnice domů, už se toho napsalo mnoho. Máme manuály od lékařů a hromady příruček. Možná ale stojí za to podívat se na celé náročné období krátce po příchodu na svět i očima právě příchozí bytosti.

Čerstvé miminko: Nevrhejte se na mě hned v pětistupech

Hovoří miminko…

„Zdravím. Tak předně je to záhul. Devět měsíců jsem poslouchal jenom srdce mojí mámy, šramotění krevního oběhu a její hlas. Jakoby z dálky ke mně doléhaly i jiné hlasy a také čas od času nějaká muzika. Byl jsem v červeně laděném přítmí, stálé teplotě a hezky jsem se kolébavě vznášel.

Asi si umíte představit, co to je za drama, když se najednou začne dít něco strašně chaotického, já cítím napětí, máma heká, někdo vykřikuje, já musím podstoupit průnik něčím strašně malým, a to docela i bolí do hlavy a ramenou. Zkuste procpat něco jako kubánský pomeranč něčím, jako je citron.

Pak dostanu šlehu od světla, je mi zima, najednou musím dýchat a ještě k tomu mám pocit, že vážím stejně jako traktor.

Nejsem zvyklý, že by na mě někdo sahal, a je to nepříjemné. Skoro bych řekl, že mám šok.

Možná jsem na tom po příchodu mezi vás stokrát hůř než moje máma, protože ta alespoň ví, co se děje.
První chvíle po porodu jsou nejhorší, proto raději usnu. Pak mě probudí hlad, který vlastně dosud ani neznám. Všechno se dělo automaticky a teď si o to budu muset říkat. Je mi z toho na nic, co všechno musím řešit sám. Tak vřeštím.

Nějak se to snažím skloubit s mámou. Fakt se snažím, ale je to škola. Sotva jsme se malinko sehráli, co se toho krmení týče, alespoň tak, abych neumřel hlady, a už mě zase táhnou někam pryč.

Své postřehy, co se týká příchodu domů, a současně prosby jsem shrnul v bodech (jednou ze mě bude metodik, ale máma to ještě neví) s laskavou pomocí autorky článku a prof. MUDr. Anny Pavelkové z oddělení pediatrie pražské Motolské nemocnice.

Mamko a taťko a všichni tady doma

• Určitě by mělo být doma uklizeno a čisto, ale, prosím, neprolévejte to tam všechno přehnaně chlórem. Je to pro mě strašně nepříjemné. Prakticky žádné pachy neznám a mé sliznice jsou v záběhu.
• Určitě se těším na všechny, kteří se těší na mě, ale nechte mě, prosím, tak dva dny dáchnout a nevrhejte se na mě hned v pětistupech. Budu stresovaný. Anebo, jak chcete, ale pak se nedivte, že budu řvát, protože jinak říct „nechte mě bejt, jsem z vás nervózní“ ještě neumím.
Ohlídejte laskavě mé sourozence, ať mi nestrkají do obličeje své plyšáky, já si ještě hrát neumím. Oni se dočkají, brzy jim je budu všechny brát. Na temeni a zátylku mám ďouru. Jmenuje se fontanela. Bacha, je to díra pokrytá kůží!
Raději budu na boku než na zádíčkách či bříšku. Rád blinkám a nerad bych to vdechl.
První vycházka ven by neměla být dlouhá. Tyhle změny teplot, to je hrozně nepříjemný.
• Pokud možno, ať venku není uragán, ono mě to trošku dusí. Vy si tady dýcháte automaticky už léta a máte v tom praxi, ale pro mě je to poměrně novinka. Každý „fouk“ mě nutí se nadechovat a zalykat. Takže to je i k tomu foukání mi do obličeje. Fakt možná děsná prča, jak zalapám po dechu, ale já se nebavím!
• Ocenil bych první den bez koupele a druhý velmi opatrně. Když bude mít voda tělovou teplotu, bude mi to příjemné. Jak mi bude zima, budu řvát.
• Pokuste se používat mýdla pro mimina a kvalitní, jinak se osypu jako jahoda.
• Nemám nic proti domácím mazlíčkům, pokud nebudu mít králíka v posteli, a je dokonce dobře, když mého psího kamaráda se mnou hned seznámíte, než aby to pak tajně dělal sám. Ať si mě prohlídne, nejsem konkurence, jsem kámoš a bude se mnou zábava. Ať nežárlí!

Je mi jasné, že budou potíže

Žádný učený z nebe nespadl a já jsem právě teď stejný nováček jako všichni kolem.

S mámou se to naučíme do tří týdnů, odhaduji.
Asi se chudinka moc nevyspí, protože já to ještě nemám porovnané, a proto prosím tátu, aby jí co možná nejvíc pomohl, nechtěl po ní žádné práce, dopřál jí zdřímnout si přes den, ať dobře jí, a kdyby se cokoli dělo, co vám dvěma bude divné, raději volejte do porodnice, nebo prostě lékaři.

Babičky jsou super, jejich rady a moudrost si zaslouží úctu, ale medicína a poznání jdou pořád kupředu, takže zaručené prostředky a poučky nemusí být aktuálně přínosem.

Jsem nový, zcela neopotřebovaný člověk. Tedy určitě mé tělo.
Ve své dokonalosti jsem značně nedokonalý a zranitelný. Jsem citlivý na hemžení kolem sebe. Jsem křehký a se vším na světě se budu muset naučit koexistovat. I mé vlastní tělesné funkce jsou pro mě novinkou a učím se je pro život využívat.

Prosím, myslete na to, že první dny po porodu doma jsou pro mě stejně zátěžové jako pro vás.

Vaše mimino."



Autor článku: Michaela Kudláčková
Zdroj: Žena-in.cz 






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.