Bylo to prostě znamení

FiftyFifty, společenský magazín.
Bylo to prostě znamení na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Bylo to prostě znamení

FiftyFifty
Share
 >  > 

Bylo to prostě znamení

Bylo to prostě znamení

Jolana nevěděla, jestli Rastaman může mít zlaté vlasy, ale tenhle měl. Kdyby byly tmavé, vypadal by jako strom. Pletence vlasů jí trochu připomínaly větve. Modré oči mu svítily...

Jolana stála ve vagonu metra a dívala se na svůj odraz v okně.
Byla spokojená. Nové brýle s tmavými obroučkami jí slušely. Rozcuch se dneska taky povedl. Zelené vypasované sáčko neurčitého materiálu, ze kterého by se matka zhroutila. "Urážka dobrého vkusu," řekla by jistě. Jolana se pro sebe trochu usmála.

Dalo by se říct, že spokojeně. ...ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají... Zpod sáčka jí vykukovala temně fialová košile. Kalhoty měla víc než barevné. Celkový dojem byl, že vypadala jako pošuk. Řekla by matka. "Měla by ses oblékat jako slušný člověk." Jako by ji slyšela. Jak se asi tak takový slušný člověk obléká? Jolana měla dojem, že je slušný člověk. ...ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají... V duchu si prozpěvovala... je pleur, tu ris... je chante, tu cries... te semes les graines... Pak se najednou vagon rozsvítil.

Nastoupil Rastaman. Rastaman se zlatými vlasy. Jolana nevěděla, jestli Rastaman může mít zlaté vlasy, ale tenhle měl. Kdyby byly tmavé, vypadal by jako strom. Pletence vlasů jí trochu připomínaly větve. Modré oči mu svítily. Na sobě měl kabát, který vypadal jako deka. Dobrá deka, mimochodem. Kalhoty měl trochu kratší, než nosí slušný člověk. Ale když má někdo v očích kousky nebe, může mít kratší kalhoty, přemítala Jolana.
Rastaman se posadil a vytáhl z baťohu, který byl sešitý z kousků látek, noviny. Vedle něj se uvolnilo místo a Jolana si hned přisedla. Vůbec jí nevěnoval pozornost. Jolana se k němu trochu naklonila... ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají... "Mohl bys mi kousek půjčit?" zeptala se. Otočil zlatými větvemi, prohlédnul si ji a podal jí část novin. Jolana se do nich zaujatě dívala. Rastaman také vrátil zrak novinám. V hlavě mu něco zapochodovalo a podíval se na tu divnou holku znova.

Jeho obličej se rozzářil, jak jen se takovému Rastamanovi rozzářit může. Střídavě se díval do novin, ale něco ho pokaždé vrátilo zpět, k její tváři... ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají... Budu muset vystoupit, pomyslel si. Už ji nikdy neuvidím. Co jí mám říct? Divná hezká holko, vystoupíš se mnou? Nebyl zvyklý navazovat kontakty v dopravních prostředcích. Nebyl zvyklý navazovat jakékoliv kontakty. ...Palmovka... Jolana zvedla zrak, usmála se a podala mu noviny zpátky. Společně se zvedli a vystoupili. Ještě jeden společný pohled a každý jde jiným směrem.
Pak se Jolana otočila a viděla ten batoh. "Hej, kluku," zavolala na něj. Rastaman zatřásl hlavou a otočil se. "Půjdeme na pivo?" zeptala se. "Proč?" řekl Rastaman nejhloupější větu dne. Jolana ukázala prstem na batoh a pak na svoje kalhoty. Ten malý kousek látky, který se shodoval se vzorem jejích kalhot se nedal přehlédnout.

"Znamení?" zeptal se. "Jo," řekla, "znamení." ...ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. ...........





© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.