Byla jsem u Chrámu slunce

Vážně si nevzpomenu, kde jsem o něm slyšela poprvé, jestli to bylo ve škole, v televizi, v časopisu. Ale utkvěl mi v paměti, snad proto, že mě vždycky zajímala tajemstvím opředená místa naší planety. Později jsem se začala víc zajímat o předkřesťanská náboženství a s přírodou úzce spjaté staré kultury. A když jsem přijela do Anglie, tohle bylo první místo, kam jsem se chtěla určitě jet podívat.

Dodnes se historici a archeologové neshodli na tom, k jakým účelům byl postaven a co přesně se tam odehrávalo. Jedni říkají astronomický kalendář, jiní observatoř pro pozorovaní oblohy, rituální místo, pohřebiště, obrovský generátor energie využívaný druidy, Chrám Slunce. Spekulací a teorií jsou mraky a úplnou pravdu se stejně už nedozvíme. Jisté je, že tahle stavba existuje už přes 5 000 let a stále přitahuje pozornost lidí a nutí je k zamyšlení.

Stonehenge architektonicky nevypadal vždycky tak, jak ho známe dnes. Do svojí konečné podoby byl vystavěn postupně, celkem třemi různými generacemi. Nejdřív to byl kruhový útvar tvořený příkopem a systémem jam. Bezmála pětitunové pilíře z modrých kamenů (modrajících, když jsou mokré) sem byly dopraveny až z 250 kilometrům vzdálených Prescelly Mountains ve Walesu před asi 3 500 lety. Z nich byly postaveny dva soustředné kruhy. O pár století později dotáhli jiné kameny, vážící prý až 50 tun, z nich byl pak Stohenge dostavěn až do konečné podoby. Z celkového počtu asi 120ti kamenů jich zbyla skoro jenom polovina. Místní obyvatelé je v minulosti lehce barbarsky použili na různé stavby a opravy farem a domů a některé jsou pohřbeny pod hlínou.

Konečně nadešel den, kdy jsem se mohla na tohle místo podívat na vlastní oči. Když jsme se po několika hodinách jízdy autem blížili po úzké silnici, byla jsem plná napětí. Seděla jsem vzpřímeně na sedadle a vytahovala hlavu nahoru, už už abych ho zahlídla. Najednou jsme se přehoupli přes kopec a otevřel se před námi obzor - konečně tam byl! Jakoby uprostřed ničeho, vystupující z veliké pláně. Pravda, nedaleko je silnice, po které jsme se blížili a přilehlé parkoviště, což trochu kazí idylku, ale nespustila jsem z něj oči. Nemohla jsem se dočkat, až vystoupím z auta budu úplně blizoučko.

Zaparkovali jsme, zaplatili, prošli podchodem ke vstupu na louku a zírali na to. Očima jsem přejížděla celou stavbu a kochala se pocitem, že jsem opravdu tady. Z takové blízkosti kameny působí ještě monumentálněji než na všech fotkách, co jsem kdy viděla. Ty, které stojí, i ty, které leží na zemi. Zub času se na celém megalitu sice nenávratně podepsal, ale když jsem zapojila trochu obrazotvornosti, nebylo těžké si původní vzhled představit. Celé to ve mně vyvolávalo dojem, jako by to byla nějaká svatyně, přírodní chrám zasvěcený něčemu vyššímu. V hlavě se mi začala rojit spousta otázek. Jak je sem dostali? Jak ty ohromné balvany tenkrát vztyčili a položili na sebe? A hlavně proč? Proč někdo vynaložil tolik energie k vytvoření téhle záhadné stavby? Na co asi používali ten pískovcový oltář uprostřed? Opravdu byl Stonehenge původně postaven jako ohromná observatoř k pozorovaní pohybu planet a hvězd? K určovaní data zatmění Slunce a Měsíce? Jaké obřady se tu konaly během těch tisíciletí? Co tu dělali všichni ti staří pohani, druidi a keltové? Snažila jsem si představit jaké to asi je pozorovat zevnitř kruhu první paprsky letní slunovratu, jak prochází mezi kameny a dopadají přímo na oltář a velký Heel Stone vrhá svůj dlouhý stín přímo do středu kruhu... Kdyby tak uměly mluvit, tihle staří svědci z kamne...

A zase jsem měla ten pocit podivné úcty, tentokrát z tak blízkého tajemna. Přála jsem si zúčastnit se jednoho z těch shromáždění, které se tu konají každý rok. Tisíce lidí z Anglie a celého světa tu tancují kolem kamenů, chodí do kruhu, hrají a zpívají při pohanských slavnostech zimního a letního slunovratu. Loni v létě tu bylo přes 20 000 účastníků. Vzduch je prý prosycený energií a sem tam voní po marihuaně, lidé hrají na bubínky, píšťaly a jiné přírodní nástroje až do rána a vítají první paprsky letního slunce.

Tak že bych se letos připojila?


Pár info:
• Stonehenge se nachází 13 km od města Salisbury uprostřed Salisburské planiny
• název “Stonehenge” pochází nejspíš z anglosaštiny a znamená “vysící kámen”
• průměr vnějšího kruhu z kamenů je 33 m, nejvyšší kámen z celé soustavy má kolem 8 m
• přímo ke kamenům vás během normální prohlídky nepustí, okolo celého monumentu je zábrana z provazů
• na pláni v okolí megalitu byly nalezeny stovky hrobů a spousta kosterních pozůstatků z pohřbů žehem

http://www.stonehenge.co.uk/
http://en.wikipedia.org/wiki/Stonehenge
http://www.english-heritage.org.uk/server/show/conProperty.313

Foto: autorka