Bisexualita jako trend, nebo opravdová sexuální orientace?

Tak přesně tento příspěvek se objevil v jednom internetovém diskuzním fóru. Může se vám to zdát divné, nechutné, směšné… Každopádně je to realita, ať se nám to líbí, nebo ne.

Sexuální orientace je v mozku člověka (ale samozřejmě i zvířat) programována již dlouho před narozením, v době nitroděložního života. V předškolním věku si do určité míry začíná dítě uvědomovat, zda ho více přitahují osoby stejného, či jiného pohlaví, ale to ještě nemusí být definitivní, protože velkou roli hraje v této době učení a napodobování ostatních.

Sexuální „rokec“
Teprve v pubertě spustí hormony svůj rock and roll a začíná pravé období zmatků. Mnoho dospívajících prožívá právě v této době sexuální zkušenosti se stejným i opačným pohlavím. Tehdy mohou mít prvně dojem, že „jsou na obě pohlaví“, nicméně během doby zmatky poleví a dotyčná žena či muž obvykle vstupují do dospělosti jako heterosexuálové nebo homosexuálové. Proces hledání ale není vždy jednoduchý a zejména není jednoduché přiznat si, pokud je vlastní orientace právě ta menšinová. Ani dnes není tak vzácné, že homosexuální muž nebo žena uzavírají manželství. Jde nejčastěji o ty, kdo nepřijmou (ať vědomě, či podvědomě) svou orientaci, neztotožní se s ní. Odborně se nazývají „egodystonní“ homosexuálové.

Co nevidím, to není?
V takovém manželském vztahu ale těžko mohou být trvale spokojeni, protože jejich orientace je prostě jiná. Nic to nemění na jejich schopnosti či neschopnosti být dobrým rodičem, ale buďto je jejich touha nenaplněna, nebo mimo manželství hledají sexuální prožitky s někým, kdo je doopravdy přitahuje. Nahlíženo z vnějšku je takový člověk bisexuálem. Nicméně ve skutečnosti jde samozřejmě stále o homosexuála, který z nějakého důvodu zvolil manželství jako společenskou formu adaptace, ale táhne ho to jinam.

Každý heterosexuál bisexuálem?
Odborné pohledy na bisexualitu se různí a vyvíjejí se v čase. Tak podle Sigmunda Freuda například platí, že v raných stádiích vývoje člověk prochází jakýmsi obdobím hermafroditismu. Z toho vyvozuje, že přitažlivost k oběma pohlavím je možná, nicméně že pro každé pohlaví existuje „normálnější“ varianta.
Významná postava moderní sexuologie Alfred Kinsey tvrdil, že je v podstatě plynulý přechod od heterosexuality k homosexualitě a každý jedinec se nachází někde mezi oběma kraji. Tedy že většina lidí jsou do jisté míry bisexuálové, jen svoji bisexualitu vždy nevyjadřují chováním.

Nejde jen o sex
V současnosti však jsou mezi odborníky velké pochybnosti o tom, zda skutečně bisexualita existuje. Sexuální preference totiž nezahrnuje jen erotickou přitažlivost, ale též emocionální složku, tedy to, zda je člověk schopen s tím či oním pohlavím nejen „provozovat sex“, ale také navázat hlubší vztah, kterému říkáme láska. Není přitom pochyb, že se mnoho lidí bisexuálně chová. Nicméně mezi bisexualitou a bisexuálním chováním je asi tak velký rozdíl jako mezi vodou a vodkou.

Bisexualita je in
Na různých seznamkách najdeme v poslední době čím dál častěji popisek, že ten či onen/ta či ona hledající partnera, je bisexuální. Je to určitý trend, který se rozvíjí hlavně posledních 10 let, kdy v civilizovaných společnostech je inteligentnější částí populace homosexualita přijímána bez negativních emocí. Za svou dobu praxe jsem však nepotkal člověka, který by skutečně splňoval kritéria bisexuality, ale mnoho lidí má (a často opakovaně vyhledává) zkušenosti s tím i oním pohlavím. V anglofonních oblastech se objevuje označení „bicurious“, tedy něco jako zvědavý na bisexuální prožitky. A to je přesně motivace mnohých takzvaných bisexuálů. Možná by nevadilo zavést pro zpřesnění termín „bikuriozita“ i do našeho prostředí.


Autor: MUDr. Ondřej Trojan
Zdroj: Sexuálně.cz