Betelové oříšky - oblíbená asijská droga

FiftyFifty, společenský magazín.
Betelové oříšky - oblíbená asijská droga na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Betelové oříšky - oblíbená asijská droga

FiftyFifty
Share
 >  > 

Betelové oříšky - oblíbená asijská droga

Betelové oříšky - oblíbená asijská droga

Betelové oříšky, jinak také arekové nebo pisangové. Klamou názvem. Nejde o oříšky, ale o peckovice palmy arekové. To nic nemění na skutečnosti, že v Asii jsou spolu s listy betelu velmi oblíbenou drogou a vzpružující pochutinou ke žvýkání.

Žvýkání betelu je v řadě asijských států národním a velmi populárním zvykem. Jeho historie sahá tisíce let zpět a zasahuje Indii, Myanmar, Kambodžu, Šalomounovy ostrovy, Thajsko, Laos i Vietnam. Nikdo přesně neví, kdy a jak se plody palmy arekové začaly žvýkat spolu s listy pepřovníku betelového. Archeologické nálezy z Thajska, Indonésie i Filipín svědčí o tom, že to bylo před čtyřmi tisíci nebo i více lety.

Jak připravit balíček

Nezralé, rozkrájené nebo rozdrcené plody areky obecné (Areca catechu) nesprávně nazývané betelové oříšky, nebo jejich zralá rozdrcená jádra se balí do čerstvých betelových listů. Ne do listů palmy, ale pepřovníku betelového (Piper betle). To je tropická popínavá rostlina, jejíž sušené listy mají stimulační a adstringentní účinek. Jedna strana listu pepřovníku se potře navlhčeným, tedy hašeným vápnem a někdy se do balíčku ke žvýkání přidává i trocha tabáku, jehnědy či koření, jako například hřebíček či kardamom. Při žvýkání se z betelových balíčků uvolňují omamné látky. Žvýkání této směsi podporuje tvorbu slin, barví sliny, zuby i rty načerveno, ale častějším požíváním zuby černají. Při mírném požívání prý žvýkání betelu podporuje zažívání a zapuzuje horečku, při častějším může způsobit vypadávání zubů.

Základní údaje

Areka obecná je stále zelená palma, která roste v tropických oblastech jižní Asie od Indie přes Srí Lanku až po Malajsii. Je známá také jako pisangová palma nebo indická akácie. Dorůstá do výšky deset až třicet metrů, má přímý, nerozvětvený a poměrně tenký kmen. Vrchol koruny tvoří mohutný tmavozelený chochol z obrovských zpeřených listů. Pod nimi vyrůstají rozvětvené květní palice se smetanově bílými až nazelenalými a příjemně vonícími květy. V každém plodu je uloženo jedno semeno. Plod je oranžově žlutý, asi pět centimetrů dlouhý a patří k peckovicím.

Žvýkání betelu

Žvýkání betelu je považováno za konzumaci drogy. Alkaloidy a taniny obsažené v plodech areky obecné i v betelových listech zrychlují srdeční tep, podporují tvorbu slin, tlumí pocit hladu, potlačují vyčerpanost, zahánějí únavu a občas vyvolávají pocit horka.
V Indii a v Číně se plody areky od nepaměti používají proti střevním parazitům. V Číně jsou dokonce na oficiálním seznamu léků. K hubení střevních parazitů se používají betelové oříšky i ve veterinární medicíně.

Čerstvé plody areky jsou zelené a pecka uvnitř tak měkká, že se dá lehce překrojit obyčejným nožem. Zralé plody mají žlutou až oranžovou barvu a pecka uvnitř je velmi tvrdá. Musí se krájet speciálními nůžkami nebo drtit. Na rozdíl od tabáku, který se u Evropanů rychle ujal, žvýkání arekových plodů a betelu bylo vždy pokládáno za návykové a pro kolonizátory z řady důvodů zcela nepřijatelné. Evropští úředníci v Indočíně nebo v Indii, ať už šlo o Brity, Francouze nebo Holanďany, považovali uslintaná ústa zbarvená načerveno za naprosto nepřijatelná a ponižující. Tento přístup se objevuje jak v dílech řady viktoriánských autorů, tak u moderních spisovatelů jako George Orwell, Somerset Maugham či nositel Nobelovy ceny za literaturu V. S. Naipaul.

Tradice

Ve Vietnamu je žvýkání betelu součástí svatebního obřadu. Vychází to ze skutečnosti, že plod areky a betelový list jsou prakticky nerozlučnou dvojicí, mají-li mít patřičný efekt. Takovou nerozlučnou dvojicí by měl být i mladý manželský pár.
V Malajsii se betelový oříšek a list nabízí hostům podobně jako v Evropě alkohol. Na tácu se hostům předkládají oříšky, listy betelu a další ingredience, ze kterých si host vytvoří žvýkací balíček podle vlastní chuti. Podobně je tomu v indickém státě Ásámu, kde se po čaji nebo po jídle nabízí hostu na měděném tácu betelové listy a arekové plody.
V Indii má žvýkání betelu velmi dlouhou tradici. Sahá až do harappské kultury, tedy do období zhruba 6000 let př. n. l. V Indii a ve Srí Lance bylo žvýkání betelu zpočátku výsadou králů. Měli na to zvláštní asistenty, kteří za nimi nosili krabici s betelovými oříšky, listy i dalšími ingrediencemi.

Zdravotní rizika

Podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC) má žvýkání betelu jasně karcinogenní účinky. Zabraňuje sice vzniku zubních kazů, ale poškozuje dásně, způsobuje rakovinu ústní dutiny, hrtanu, hltanu, žaludku, prostaty a plic. Kromě toho může akutně vyvolat astmatické záchvaty, hypertenzi, srdeční tachykardii (zrychlení srdeční frekvence) a zvyšuje riziko diabetu typu 2.
Na druhé straně prý žvýkání betelu působí svěží dech a řada jeho vyznavačů tvrdí, že betel zvyšuje jejich kreativitu i pracovní výkony.

Arekovité (Arecaceae)
Čeleď stromovitých tropických jednoděložných rostlin obvykle s nevětveným kmenem zakončeným chomáčem listů – například datlovník, kokosovník, ságovník, areka obecná atd. Dříve byly označovány jako palmy.


Zdroj: 100+1






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.