Ani to není přesné.
Existují dva druhy takzvaných černých skříněk. Flight Data Recorder – letový zapisovač, který má rozměry 60 krát 20 krát 150 centimetrů, a Cockpit Voice Recorder – zapisovač hovorů, který je asi o polovinu delší a má v paměti uložena slova členů posádky nejméně třicet minut před havárií.
Obě skříňky jsou umístěny v nejbezpečnější, tedy zadní části letadla, která nejčastěji havárii přežije. Pokud jde o bezpečnost, platí to i pro cestující.
Velmi často ale havárii nepřežijí ani černé skříňky. Jsou sice odolné, ale nejsou nerozbitné. Letové zapisovače (Flight Data Recorders) jsou vyrobeny ze dvou vrstev titanového pancíře, oddělených izolační hmotou. Musí být schopny třicet minut odolávat teplotě až 1100 °C, celých deset hodin teplotě 250 °C a navíc vydržet velké přetížení. Paměťové čipy skříňky uchovávají kompletní údaje o letu. Většina jich zaznamenává ve velmi krátkých časových intervalech odděleně několik desítek letových funkcí, například otáčky motoru, výšku, rychlost, teplotu motoru, stav paliva atd. Spadne-li černá skříňka do vody, vysílá havarijní signál na zvláštní vlnové délce, aby se dala snáze najít. V případě leteckých katastrof se daří černé skříňky objevit zhruba v osmdesáti procentech případů.
Některé typy letounů jsou vybaveny superzapisovačem, který zaznamenává až čtyři tisíce funkcí. Neslouží pouze ke zjišťování příčin případných havárií, ale jsou cenným zdrojem informací pro letecké mechaniky, konstruktéry a letecké inženýry. Na rozdíl od klasických letových zapisovačů jsou tyto skříňky skutečně černé.
Zdroj: 100+1
