Babička na prstě, dědeček na krku

Napsat, že nové technologie ovlivňují celý náš život, je jistě tisíckrát omílané klišé, ale přeci jen, vlastníme natolik vyspělé know-how, že stále častěji využíváme technologie dříve, než jsme na ně právně nebo lidsky připraveni - a tím dochází ke konfrontaci jak s vlastním svědomím, tak s morálkou celé společnosti.

Asistovaná reprodukce v západním světě už dnes není kontroverzní otázkou. Velká část společnosti (kromě církve) ji vnímá spíše jako jakousi pomoc přírodě. Zato klonování, využívání kmenových buněk a jiná kouzla genového inženýrství, jsou veřejností vnímána velice citlivě. Páni vědátoři již stihli šampaňským pokřtít první „Frankenšteinovo srdce“, byť bylo potkaní. Ale ani vědci nejsou sto shodnout se, jestli nám tento živoucí koktejl nemůže při procitnutí přinést pořádnou genetickou kocovinu.

Rozpaky vzbuzují i témata z opačné strany naší osy života – například nakládání s lidskou tkání a lidskými ostatky. Jeden pohled je čistě medicínský a druhý etický. Oba se vzájemně prolínají a někdy se mohou dostat do protikladu. Když lékaři vyplní poslední formulář, přesouvá se tato celá mrzutá věc do etické roviny zvyků. O pokrok opravdu zvláštním směrem se postarala kombinace nové technologie, fantazie, marketingu a touhy vydělat…

V našem kulturně-sociálním prostředí do této oblasti zasáhla věda a pokrok. Na konci 19. století se v Evropě začalo pohřbívat žehem. Na tento u nás nejrozšířenější způsob pohřbu se odkazuje jistá firma na internetu a nabízí za úplatu, že vám z vašeho blízkého zesnulého (díky high technology!) vytaví diamant!!? Nesmysl !? Jen zdánlivě, ne však z pohledu chladně cynické vědecké logiky.

Z popela se vyextrahuje uhlík, který se za pomoci teploty a tlaku stává diamantem. Laserem vám do něj vypálí jméno, datum narození, skonu, či cokoli si budete přát… K tomu údajně zhotovitel (firma ze Švýcarska) potřebuje 500g popela, z něhož je schopna vytvořit diamant o váze 0,3 až 1 karát; pokud chce zákazník diamantů více, popř. diamant větší, je možno i to po dohodě se zhotovitelem. Zdá se Vám to morbidní? Jistě to není zcela standardní! Mít urnu doma na poličce nebo nosit urnový přívěšek na krku mi také přijde dosti děsivé, a přeci ne tak neobvyklé. Pro spoustu lidí může znít mysticky právě tento „pohřeb do krystalu“. Jen si budete muset něco připlatit. Cena je od 90.000 do cca 300.000 Kč.

Existuje jiná firma, která nabízí stejnou službu s tím rozdílem, že tentokrát se jedná o Vaše mazlíčky. A to zní snesitelněji, nebo snad ne? Paradoxem je, že v Praze na VŠCHT se k technologii extrakce uhlíku staví skepticky a renomované pohřební ústavy tuto službu nenabízejí, ba někteří o ní ani nevědí (a to přitom existuje již od roku 2002!). No uvidíme, co nám ještě „nové trendy“ v této oblasti přinesou…