„Po pravdě,“ říká Edward Cook, expert na dendrochronologii, „současné modely jsou natolik chabé, že ani nedokážeme říci, zda globální klimatické změny místní monzuny oslabí, nebo posílí. Spíš nám to dává představu o tom, jak je celý problém komplikovaný.“
„Ten problém,“ tvrdí Cook, vedoucí dendrochronologické laboratoře univerzity Columbia v New Yorku, „spočívá v tom, že nemáme v Asii kvalitní záznam předpovědí počasí starších roku 1950, podle kterých bychom mohli vyladit naše klimatické modely. Zaplnit tuhle mezeru, to byl jeden z důvodů, proč jsme s naším týmem poskládali i náš ´atlas sucha a monzunů´.“
Sesbíraná data chronologicky mapují letokruhy starých stromů z celkem 327 lokalit. Z nutnosti jsou tyto lokality seskupeny v relativně blízkých regionech, přičemž volná místa byla doplněna na základě statistických propočtů. Matematické analýzy počítají s recentními klimatickými daty a letokruhy loňských let, porovnávají je a korelují s letokruhy staršího data. Součástí analýz je i extrapolace dat do regionů, kde záznamy o letokruzích nebyly k dispozici.
Výsledkem není ale jen prostý záznam o srážkovém úhrnu napříč tisíci kilometrů indické, východoasijské a australské monzunové oblasti. Cookův tým vytvořil také korelaci srovnávající srážkové modely s teplotou souše a moře pro oblast celého Atlantiku a Pacifiku. To podle paleoklimatologa Eugena Wahla poukazuje, jak mohly podmínky ve vzdálených oceánech ovlivňovat klima v Asii.
Význam pro historiky
„Není to ale jednoznačné. Klimatické modely sice musí být schopny duplikovat historické počasí, ale neexistuje záruka, že budoucí klima na naší planetě bude napodobovat minulost,“ varuje Ken Caldeira, odborník na klimatologii z kalifornského Stanfordu. „Monzuny vznikají, když horký vzduch míří do vnitrozemí kontinentů a přináší s sebou vlhkost z oceánu. Jenže tento klimatický proces doznává změn,“ tvrdí Caldeira. „Tradiční model výměny tepla mezi pevninou a mořem je čím dál víc ovlivněn například změnou příkonu sluneční energie, snižováním odparu v důsledku odlesnění nebo znečištěním ovzduší z průmyslových oblastí Číny. Řídící síly tohoto procesu se mění.“
Studie o monzunech je cenná také pro historiky. Spoluautor citované studie, dendrochronolog Brendan Buckley, poukazuje na to, že zánik kambodžské civilizace v Angkoru se časově shoduje s dříve neznámým obdobím sucha v polovině čtrnáctého století. Historici dlouho spekulovali, zda za pádem khmérské říše nestojí nějaký environmentální faktor.
„Neexistovaly žádné psané záznamy,“ říká Buckley, „teď už ale víme, že klima v té době bylo náhle podstatně sušší, než bylo obvyklé.“ V práci, kterou dodatečně publikovali Cook a jeho kolegové, jsou srovnávána dobře dokumentovaná sucha s jejich monzunovými daty, aby potvrdili přesnost svých modelů, včetně jednoho z let 1756–1769. Do této doby například spadala éra politických bouří a sociálních převratů, jak v jihovýchodní Asii, tak i na Sibiři. Victor Lieberman, historik z univerzity v Michiganu, se již dříve pozastavil nad myšlenkou, že se v historii opakují jisté „podivné náhody“ vedoucí k zániku civilizací. Připouští, že klimatické změny můžou hrát jistou roli. Ke studii o monzunech jen dodává: „Vypadá to na kriticky podstatnou práci.“
Monsoon rain from Kerala, India!
Zdroj: Ecomonitor.cz
700 let historie monzunů je zapsáno v letokruzích stromů
10.05.2010
Detailní záznam letokruhů stromů z více než 300 lokalit v Asii umožnil vědcům poskládat dohromady historii monzunových dešťů v celém regionu za posledních 700 let. Nová databáze, nazývaná Monsoon Asia Drought Atlas, je důležitá, protože letní monzun, který ovlivňuje prakticky polovinu lidí na Zemi, nebylo dosud možné kvalitně klimaticky modelovat.
