Co je humor?

Humor je univerzální lidskou vlastností. Patří k člověku a Homo sapiens by se jím dal i definovat. Žádný jiný tvor na světě není schopen vtip chápat nebo se humorným příběhům smát. Humor je daleko složitější proces než jednoduchá potěšení, jako je jídlo nebo sex. K tomu, abychom pochopili vtip a zasmáli se mu, se musí aktivovat specifické části mozku, a to různé podle typu humoru. Nejsou to jenom dohady, ale výsledek rozsáhlého výzkumu, při němž byla použita funkční magnetická rezonance (fMRI). Její pomocí lze průběžně sledovat, jak a která část mozku se při určitém dění aktivuje.

Rozdíly mezi lidmi
Je prokázáno, že na různé lidi působí odlišné druhy humoru. Žádné dva mozky nejsou stejné, ale zatím se vědcům nepodařilo zjistit, proč se smysl pro humor u lidí tak výrazně liší. Podle psychologů určitý typ smyslu pro humor závisí na vzdělání a společenském postavení člověka, ale i na tom, zda jde o introverta, extroverta, melancholika či sangvinika a navíc ještě i na momentálním duševním rozpoložení. To, co se v jedné situaci může zdát humorné, v jiné se člověku zdá hloupé nebo až urážlivé.

Jinak vnímají vtipy muži a jinak ženy. V zásadě lze říci, že ženám trvá déle, než se rozhodnou, jestli je vtip opravdu humorný a zda se mu zasmát. Přitom je prokázáno, že ženy mají z dobrého vtipu zřejmě větší potěšení než muži, protože jejich limbický systém pracuje intenzivněji než u mužů.

Sledování fMRI ukázalo, že extroverti a osoby citově stabilní si vtipů užívají daleko víc. Jejich mozek vykazoval při poslechu vtipů a humorných příběhů daleko větší aktivitu v mozkových oblastech, které jsou spojeny s potěšením a odměnou. Neurotici a introverti naopak velké potěšení z vtipů nemají. Proč je tomu tak, nikdo zatím neví.

Typy humoru
Jisté je, že humor se podstatně liší i podle zemí a etnik. Suchý anglický humor se liší od poněkud naivního amerického, existuje pivní mnichovský humor, pruský humor, český humor ztělesněný Švejkem, židovský humor, arabský humor a další a další. Typ humoru je v podstatě určen zemí a společenským a kulturním zázemím, v němž vzniká. To, co se zdá směšné Evropanovi, nemusí vůbec rozesmát Japonce a naopak.

Definicí humoru je spousta, ale v zásadě se humor dělí na verbální (slovní), vizuální a praktický. Verbální humor spočívá na slovech, na vyprávění humorného příběhu či vtipu.  Zahrnuje slovní hříčky, anekdoty, bonmoty i sarkazmy a také nadsázku podobně jako humor vizuální. Ten v kreslených vtipech například nadměrně zdůrazňuje třeba velký nos osoby či jiné tělesné rysy. Praktický humor je založen na akci. Typickým příkladem je šlehačková bitva, bláznivé honičky a podobně.

Humor v projevech
Při veřejných projevech je schopnost využít humoru velmi důležitá. Humor dodává projevu jiskru a dělá řeč zajímavější. Většina posluchačů se ráda směje nebo třeba jen usmívá. Humor, který nikoho neuráží, ale pobaví, může řečníkovi velmi pomoci. Ten si může hrát s výrazy či nečekaně změnit vážné prohlášení v překvapivou pointu, která posluchače upoutá. Mark Twain tuto techniku používal s oblibou. Připomeňme si třeba jeho slova: Mládí je nádherná věc, škoda že se plýtvá na děti.

Kreslené vtipy
Otevřenou otázkou zůstává, jak nervové spoje v mozku ovlivňují přístup člověka třeba ke kresleným vtipům. Psycholožka Andrea Samsonová ze švýcarské univerzity ve Fribourgu provedla pokus s dobrovolníky. Pomocí fMRI sledovala jejich mozky, když se dívali na devadesát kreslených vtipů různého charakteru i na obrázky, které nebyly vůbec směšné. Výsledky jasně ukázaly, že důležitý nebyl charakter vtipu. Nezáleželo dokonce ani na tom, zda šlo o vtipy společenské, politické, sexuální o černý nebo absurdní humor. Důležitá byla pointa vtipu.

Výzkumy reakcí na vtipy a hlavně jasné zjištění, které části mozku se vtipem zabývají, by mohlo mít značný význam pro lékařskou vědu, konkrétně pro léčbu depresí a k lepšímu pochopení autizmu. Výzkumy naznačily, že autisté sice mají problém pochopit komické situace, ale určitým vtipům se dokážou zasmát jako většina lidí. Proč, na to odpověď opět neznáme.

Co prozradí smysl pro humor
Absurdní humor byl vždy považován za složitější, filozofičtější a sofistikovanější než klasický. Dnes jsou psychologové přesvědčeni, že opak je pravdou. FMRI skeny ukázaly, že sledování klasických vtipů ať už verbálních nebo kreslených vyvolalo větší mozkovou aktivitu než absurdní humor. Pouze jeden typ lidí na tom byl opačně. Byli to osoby vyhledávající intenzivně nová dobrodružství. U těch byla mozková aktivita při sledování absurdních vtipů nejvyšší.

Samotné používání slov, obrázků nebo ztřeštěné akce veselí nebudí. Je evidentní, že humor musí mít něco zvláštního, aby člověka rozesmál. Zatím ani jedna teorie podstatu humoru dostatečně nevysvětluje, ani proč a jak vůbec humor vzniká. V jednom se však psychologové i veřejnost zřejmě shodnou. Humor je kořením života a bez něj by byl život značně nudný. Navíc pomáhá většinou lidi rozesmát a smích je nejlepším lékem.

Zdroj: 100+1