Ohlédnutí za legendou jménem Sir Edmund Hillary

15.01.2008   Autor: Markéta Maršálková

Když na hoře zahyne nějaký horolezec, pochopitelná reakce jeho rodiny a přátel je, že zemřel při tom, co dělal nejraději, a jeho tělo odpočívá na hoře, kterou miloval. Tento přístup rozhodně pozůstalým pomáhá a jako takový je pozitivním postojem. Nicméně já jsem nikdy neměl sebemenší touhu skončit své dny na dně hluboké trhliny – spadl jsem do příliš mnoha z nich, než aby to mělo pro mě tu správnou přitažlivost: jsem tak trochu bojácný člověk a raději bych z tohoto světa odešel pokud možno klidně. Dokonce bych si přál, aby byl můj popel rozptýlen do překrásných vod aucklandského zálivu Hauraki a aby ho vlny postupně vynášely na břeh možná na jedné z příjemných pláží blízko místa, kde jsem se narodil. Potom se uzavře celý kruh mého života.

Životní příběh prvního pokořitele nejvyšší hory světa se uzavřel po úctyhodných osmaosmdesáti letech v aucklandské nemocnici dne 10. ledna 2008. Premiérka Helen Clarková označila legendárního dobrodruha, horolezce a filantropa za nejznámějšího Novozélanďana, který kdy žil…

Zajisté nikdo nemá důvod její slova zpochybňovat, vždyť Edmund Hillary během svého života dokázal jako první člověk v historii lidstva skutečně obdivuhodné věci: pokořil Mount Everest, dosáhl Jižního pólu na motorizovaných vozidlech, absolvoval pouť z Bengálského zálivu po řece Ganze k jejímu prameni v Himálaji v raketových člunech. K tomu všemu byl vlastencem, který celý život reprezentoval svou rodnou zem a během druhé světové války sloužil u letectva.

Edmund přišel na svět dne 20. července 1919 na Novém Zélandu nedlouho po starší sestře June a zhruba rok před mladším bratrem Rexem. Absolvoval tuakauskou základní školu, kde jej vyučovala matka. Otec byl na své potomky dost přísný, přesto jim každý večer vyprávěl báječné historky, které děti milovaly. Celá rodina se pilně věnovala včelařství. V průběhu dospívání se Edmund celoživotně nadchl pro horolezectví.

Zažil jsem spoustu šťastných náhod, celkem značný úspěch, ale také určitý díl zármutku. Jako mladík jsem byl velký snílek. Přečetl jsem mnoho dobrodružných knížek a neustále jsem se toulal sám s hlavou v oblacích.

Nevěděl jsem, že mě čeká mnoho vzrušujících výzev a že během let získám celou řadu poct. Měl jsem to štěstí, že jsem se setkal s královnami a princi, prezidenty a ministerskými předsedy, ale co je pro mě důležitější, navázal jsem těsná přátelství s mnoha lidmi z různých kulturních prostředí.

První vrchol pokořil v Alpách, ovšem závratnou slávu si vychutnal teprve roku 1953, kdy vystoupal na nejvyšší horu světa do výšky 8850 metrů nad mořem s nepálským šerpou Tenzingem Norgayem v rámci britské průzkumné expedice. Za dechberoucí výstup na Mount Everest byl anglickou královnou jmenován „Rytířem britského impéria“.

Nedlouho po historicky významné události bylo zpečetěno také jedno důležité osobní rozhodnutí - manželkou obdivovaného horolezce se stala Louise Mary Roseová, která mu dala tři děti. Za několik let po tragické smrti první ženy během letecké katastrofy vstoupil Edmond Hillary do druhého manželství s June Mulgrewovou.

Roku 1975 započal svou politickou kariéru, která vyvrcholila vysokým diplomatickým působením v Indii, Nepálu, Pákistánu a Bhútánu. K jeho dalším záslužným činnostem patřilo založení Himálajského trustu, který přispěl ke zlepšení životních podmínek obyvatel Himálají například výstavbou nemocnic, škol či mostů.

Nikdo nemůže předvídat, kdy jeho život skončí. Stále však zbývá obrovská spousta práce. Doufám, že s pomocí June a s podporou členů mého Himálajského trustu bude naše práce v Himálaji ještě alespoň nějakou dobu pokračovat. Prožil jsem si své smutné chvilky, ale když se na všechno podívám jako na celek, zjišťuji, že život byl ke mně velmi dobrý. Vychutnal jsem si mnohá dobrodružství, pracoval jsem pro mnoho užitečných cílů a mnoho jsem získal od štědrých a milujících přátel. Těžko bych mohl požadovat víc!

Citace: Hillary, E.: Pohled z vrcholu, Rybka Publishers, Praha 1999, vydání první – z anglického originálu „A View from the Summit“ přeložil Petr Fantys

 

Autor: Markéta Maršálková

Soutěže o ceny