Američané si ještě před válkou zuby nečistili

Nejstarší dochované známky toho, že se člověk snažil pečovat o svůj chrup, pocházejí z dob Babylónské říše, tj. asi 3500 let před naším letopočtem. Babylóňané používali jakési žvýkací klacíky. Staří Řekové a Římané používali pro čištění zubů párátka. Postupem času se začala používat tyčinka velikosti dnešní tužky, která měla jeden měkčí a jeden tvrdší konec. Ten sloužil k dobývání zbytků jídla z mezizubních prostor. Tyčinky se vyráběly z aromatických stromů a zároveň tak osvěžovaly dech. Zmínku o těchto nástrojích je možné najít v čínské literatuře kolem roku 1600 před naším letopočtem.

Kartáček podobný současnému se objevil kolem počátku 16.století opět v Číně a byl vyroben z prasečích štětin, které byly připevněny na kost nebo bambusovou tyčku. Masově pak začal kartáčky vyrábět v Anglii kolem roku 1780 William Addis. V Americe si na jejich výrobu počkali ještě další století. Velkým přínosem pro zubní hygienu byl vynález kartáčku s nylonovými štětinami, který byl představen roku 1938.

Vymoženost v podobě elektrického kartáčku pak pochází z roku 1939, ze Švýcarska.

Je těžké uvěřit, že většina Američanů si začala čistit zuby až po druhé světové válce a zasloužili se o to vojáci. Ti si totiž tento zvyk přinesli domů z fronty.