Děti jsou pro tabákový průmysl výhodné

Výrobci na lovu
Dítě je zranitelné a naivní – ideální terč pro zdatného lovce. Naučit dítě kouřit je pro výrobce cigaret vyloženě výhodné. Snadno a rychle totiž vznikne závislost. A takový mladý kuřák má před sebou celý produktivní věk a také peníze – jak jinak než na cigarety. Na ty vždycky. Už jste někdy slyšeli kuřáka, který by si svoji závislost odpustil kvůli nedostatku financí? Zpřístupnit tabákové výrobky mládeži je samozřejmě neetické a nikdo se k tomu otevřeně nepřizná. Faktem ale zůstává, že mladý kuřák nese největší kupní potenciál.

Přechodový rituál
Dlužno dodat, že děti by to ke kouření táhlo i bez zájmu výrobců. Proč? Protože kouření není pro děti! A zde plně platí přísloví „Zakázané ovoce nejlépe chutná“. Dítě s cigaretou v ruce také ostatním ukazuje, že „už není dítě“.

Ve všech společnostech se ostatně vyskytuje tzv. přechodový rituál, který ohraničuje dětství a zahajuje dospělost. Podoby tohoto rituálu jsou nespočetné. V současné době ale nemáme význačnou příležitost, jež by přechod do dospělosti usnadnila. Maturity a promoce by snad posloužily, ale přichází příliš pozdě a nenesou obvykle dostatečně silný náboj.

Image je na nic?
Malí kuřáci, ač z našeho pohledu stále děti, se s cigaretou cítí dospěle. Marketing tabákových koncernů maluje přitažlivý obrázek svého maskota. Apeluje vybranými symboly a mladí lidé (či děti) jsou jimi osloveni. Různé značky se zaměřují na různé symboly a vlastnosti. Cigareta je silným prvkem image, k čemuž velmi přispívají všechny kouřící „celebrity“, herci, politici, hudebníci atd.

Sociální dědičnost
Dědictví není vepsáno jen v DNA, jak vědí například dědicové velkých majetků. Z rodiny si odnášíme i mnoho v genech nepopsaného – třeba zvyky. Ze zlozvyků to může být nevhodné stravování – nebo kouření. Dětí kuřáků jsou na kouření zvyklé, je to pro ně naprosto běžná součást života. O to snáz po cigaretě sáhnou, nehledě na to, že ji v domácnosti kuřáka (nebo kuřáků) mají obvykle po ruce.

Co dělat, aby děti neupadly do tabákových tenat? V tom křehkém věku začínají být k radám dospělých skeptické a i dobře míněná snaha často vyvolá nečekanou reakci. Přesto s dětmi mluvme otevřeně a říkejme jim pravdu. Chovejme se k nim s úctou. A můžeme přemýšlet, jak je podpořit v jejich růstu. Zda je neposlat do světa „na zkušenou“, aby se pak vrátily jako dospělí lidé, kteří si nepotřebují kouřením dokazovat, že už nejsou dětmi.

Zdroj: Odvykání kouření.cz