Tajuplný svět autistů

FiftyFifty, společenský magazín.
Tajuplný svět autistů na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Tajuplný svět autistů

FiftyFifty
Share

Tajuplný svět autistů

seriál :: Žijí mezi námi

Dnešním dnem otevíráme malou sérii rozhovorů, kterou zahájíme problematikou autistů. Příště nahlédneme do prostředí mentálně handicapovaných lidí. Teď už mi ale dovolte, abych Vám představila slečnu Hanku Benešovou – právě ona nás bude provázet poněkud odlišnými světy i zcela netradičními pohledy na život…

Hankou Benešovou se známe od malička. Už na pískovišti jsme po sobě házely lopatičkou. Později se mi na prázdninách v Bulharsku smála, když mě v moři požahala jedovatá medúza. Tuhle historku vytahovala často ještě na gymnáziu, v době, kdy jsme se nedokázaly shodnout snad vůbec na ničem. Zřejmě za to tehdy mohla naprostá rozdílnost povah i temperamentu. Ale znáte to, lidé se na základě nejrůznějších zkušeností mění a vyvíjejí… Poměrně nedávno jsme k sobě našly cestu a dřívější rozpory jsou, zdá se, nadobro zapomenuty.

Hanka už na gymnáziu toužila po studiu speciální pedagogiky a vždycky se vyznačovala neutuchajícím zájmem o zajímavé praxe v netradičním, řekněme rozporuplně chápaném prostředí. Po maturitě absolvovala Vyšší odbornou školu sociálně právní – obor sociální práce. V současnosti studuje na Karlově univerzitě sociální pedagogiku, a to konkrétně na Husitsko-teologické fakultě. Tajuplný svět autistů nám přiblížila dne 12. listopadu 2007 v následujícím rozhovoru:


Co Tě přivedlo k zájmu o speciální pedagogiku?

Po dětských snech být princeznou, prezidentkou a učitelkou mi přišla speciální pedagogika být dokonalou dospěláckou profesí, která sice dává lidem psychicky na frak, ale má tolik tváří a je tak strašně pestrá. Jsem člověk, který neumí být na jednom místě a tahle profese se mi zdála být ideální. K tomu ta představa, že všem můžu pomoci… Realita ale nastala až po gymnáziu, kdy mě nevzali na vysokou školu do Prahy. Věděla jsem, že je vše nenávratně pryč a začala jsem studovat Vyšší odbornou školu. A právě tam jsem měla možnost ušít si praxe na míru mému zájmu. A tak jsem se dostala k lidem s mentálním postižením, s tělesným handicapem, k autistům, k lidem bez domova, ale i třeba k dětem z romských rodin a podobně.


Vím, že máš za sebou spoustu zajímavé praxe. Která pro Tebe osobně byla nejklíčovější?

Každá praxe byla něčím zvláštní a zajímavá. První praxe u lidí s mentálním postižením byla asi pro mě samotnou nejsilnějším zážitkem. Nedokázala jsem si představit, co to obnáší a zpočátku jsem měla chuť všechno vzdát, ale postupem času se člověk tuží a překonává sám sebe.


Máš tu zkušenost, že lidé alespoň částečně vědí, co se skrývá pod pojmem autismus?

Hodně lidí dle mých postřehů zaměňuje autismus za mentální postižení. Autismus je v podstatě vrozená porucha mentálního vývoje dítěte, která je ovlivněna i geneticky. Projevuje se u každého velmi individuálně, často je spojena s epilepsií, mentální retardací, ale může být spojena i s řadou dalších onemocnění.
Myslím si, že nyní se hovoří celkem hodně o lidech na vozíku a dalších handicapech, ale stále mám pocit, že autisté a lidé s mentálním postižením jsou často symbolem strachu. Lidé nevědí, jak s těmito lidmi komunikovat, když je vidí někde na ulici. A dokonce si troufám říci, že je považují za blázny a už vůbec nepřemýšlí nad tím, že to jsou lidé s autismem.


A jak tedy s takovými lidmi komunikovat?

Lidé s autismem mají svůj specifický svět, jejich komunikační vyjadřování je také velmi specifické a proto je při práci s nimi důležitá hlavně trpělivost a terapie formou hry, hudby, kreslení. Běžný člověk se setká s autistou na ulici, tam se mu může vyhnout, ale pokud chce někdy přímo pracovat s těmito lidmi, pak je důležité poslouchat pokynů speciálního pedagoga, protože jak jsem se již zmínila, každý autista je velmi osobitý.


Jaké bylo Tvé první setkání s těmito lidmi?

Moje první setkání bylo v denním stacionáři pro lidi s mentálním postižením. Setkala jsem se s paní, co by mi mohla dělat babičku a byla autistka. Mnoho toho nenamluvila, říkala dvě, tři slova, byla hrozně roztěkaná, chodila sem a tam, bála se lidského dotyku. Dodnes si pamatuji, když seděla vedle mě a já chtěla, aby mi něco nakreslila a ona nakreslila na papír samá kolečka. Pak jsem měla jako osobní asistentka na starost chlapečka, který špatně chodil, pořád opakoval to samé, moc toho ve škole neuměl, ale každou reklamu v televizi znal nazpaměť perfektně. Uvědomila jsem si, jak je každý autista rozdílný ve všech směrech.


Mohou se tito lidé plně zařadit do běžného života?

I toto je velmi individuální, některé děti chodí do běžných tříd a jsou schopné se učit jen například za pomoci individuálního studijního plánu či osobního asistenta. Autisté mohou i pracovat – v chráněných dílnách, či mohou vykonávat běžnou práci dle individuálních možností. Pokud nemají jiný handicap, například tělesný, mohou běžně s pomocí druhého člověka žít, někteří jsou dokonce nadprůměrně inteligentní, ale vždy vynikají v určité oblasti. Problémem u autistů je sociální interakce a navazování vztahů, ale i to se opět netýká všech. Lidé s autismem jsou často považovány za podivíny, kteří nevnímají okolí, ale myslím si, že je velmi důležité více informovat širokou veřejnost, poukázat na to, že to jsou lidé s duší stejně jako my ostatní.



další články seriálu Žijí mezi námi



© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz