Jsem sice ateista, ale přesto zřejmě nějaký kousek víry v sobě mám. Tudíž občasné sestoupení Boha na Zemi mě zas až tak nepřekvapí.
Bylo to v pátek. Kolik hodin po půlnoci se raději nebudu šířit. Jeden by napsal, že v tuhle hodinu má už opravdu každý slušný člověk spát.
Nejsem hospodský povaleč, ale přijel jsem z natáčení nezávislého dokumentu o jedné hodně beznadějné kapele a potřeboval jsem trochu zklidnit rozjařené smysly. K tomu zpravidla jedno dvě piva postačí a spíte jako zabití. Vedlejší účinky jsou na rozdíl od bobulí z lékáren zanedbatelné.
Sešla se tu osvědčená partička této hodiny. Výčepní Zdenda od rybníka, taxikář Slintal, já a ještě nějaká menší společnost, jejíž účastníky podrobněji nedokážu vyjmenovat. To vše obsluhoval za pultem „ten novej z Chomutova“ - takový hošík, o kterém nedokážete přesně usoudit, jestli mu je patnáct nebo dvaadvacet.
Abyste vůbec pochopili, o co jde, nutno dodat, že hned kousek od inkriminovaného nálevního pultu se nacházejí hrací bedny v poměrně dostatečném množství, abyste za pár hodin dokázali prohrát majetek své rodiny a manželčino věno k tomu.
Přišel jsem zrovna v nejlepším, kdy právě Bůh sestoupil do „toho novýho z Chomutova.“
„Ty už nebudeš hrát ty hnusný bedny,“ kázal právě klučina směrem k o dvacet let staršímu taxikáři Slintalovi, stejně tak jak kárá otec nezbedné dítě. „Už ti nerozměním ani kačku. Už se nebudu dál dívat, jak zaplatíš tři tisíce za dvě piva.“
(Zde jsem hned poznal, že do toho chlapce vskutku sestoupil Bůh, neboť se svým chováním začal diametrálně odlišovat od svých vrstevníků. )
„Už je konec. U mě máš finýto! Tu čáru už nepřekročíš!“ - kázal dále zpoza barového pultíku hořkou pravdu.
„Ale ty jdeš proti smyslu tohohle podniku,“ oponoval výčepní Zdenda. „Ty obracíš jeho filozofii naruby. Přece to tady existuje a přežívá díky tomu, že lidi do těch beden cpou peníze!“ Ten novej z Chomutova se však nedal: “Mě je to jedno. Jsem řekl, že vy dva už tam nehodíte ani floka!“ – rozšířil svůj zákaz na oba. „Mám vás rád a už se na to nechci koukat. Copak jste debilové? Copak nechápete, že ty podělaný bedny vám nikdy nic nedaj?“
A tak píšu, jak jsem to viděl na vlastní oči. Bůh promluvil ústy mladíka a nehleděl na důsledky svých slov. Nehleděl na to, že se zhroutí podnikatelský záměr tahat z lidí prachy prostřednictvím bedny, že ubude nám všem ze společného krajíce - za poplatky z bedny - a že v důsledku odstranění beden přijde onen předčasně prozřelý jinoch o práci a vrátí se do rodného Chomutova.
Inu, cesty Boží jsou nevyzpytatelné.
Pjeer van Eck
Zdroj: Gentleman.cz
