Drahá maminko moje,
tak už proběhlo stěhování národů...to byla show...ale neboj, jsem živá a zdravá (jen nachcípaná). Nakonec jsme to přežili všichni, ač se zdálo, že nedojedeme...stěhovali jsme asi do půlnoci!
Iva (to je ta, co se stěhuje se mnou) říkala, že má odvoz a dotyčný známý má prý poměrně velké auto, Opela. Tak jsem si představila nějakého urostlého fešáka v nejlepších letech s pořádnou károu.
V určený den a hodinu byl však ještě napůl přiopilý, tak jsme ho musely nechat vystřízlivět do večera. Pak se konečně ukázal. Nejdřív se objevila šunka zvaná Opel, prohnilá a dokonce ji chyběl i nějaký ten plech po stranách. Pak se vynořil klučina silně připomínající čtrnáctileté, nagelované frajírky...teda, říkal že už má řidičák, tak už mu min. osmnáct muselo být. Pomáhal nám s kuframa do auta a přiožrale se trmácel.
Frajer neměl dálniční známku a ani netušil, že je něco takového potřeba. Pršelo, bylo mokro a celkově hnus a on si jede 160km v hodině. Šunka už na tuhle zběsilou jízdu byla zvyklá, nikoli však náhodní kolemjedoucí. Klučina nerespektoval semafory, natož přednost pravé ruky! Vzadu jsem seděla obklopena peřinama, a jak jsem se na to nemohla koukat, lehla jsem si a radši to zařízla. Vzbudil mě až smrad u Berouna. Hořel nám motor a klučina netušil, jestli má přilet vodu, olej či to podpořit benzínem.
Nechali jsme to tudíž vychladnout a jelo se dál. Třikrát jsme se ztratili (pak že chlapi uměj číst v mapách a mají orientační smysl).
Mohlo být tak šest, když jsme dovezli první várku (moji). Iva s nim se vrátili pro další náklad a že přivezou TV a nějaký stolek pod ni. Znovu přijeli v deset, že prý stolek zapomněli, ale televizi mají. Nechtěli pomoc, tak jsem šla do vany. JENŽE! Když pustíš horkou vodu, tak teče horká. Ovšem po chvíli - kvůli regulaci bojleru - začne téct celou minutu ledově studená! Takže studená koupel! Milé přivítání v novém bytě!
Už bylo asi půldvanáctý a já v teple usínala, když najednou Ivuška (která odjela zpátky do Plzně a vrátí se až zítra!), že prý zapomněli vyložit tu televizi! To byla jejich celkem třetí cesta. Vyložili televizi a už se neukázali. Dneska jsem se dozvěděla, že na TV se nechytne jedinej program...
Už po několika hodinách v novém prostředí jsem si jistá, že to stěhování předurčilo můj těžký úděl jak v novém prostředí, tak v nové práci!
Maminko, budu se loučit. Pozdravuj tímto sestřičku Janičku a vyřid jí, že ji zvu na žehlící návštěvu. Nějak se mi ty hadry zmuchlaly, no!
