Svébytný život po boku Karla Čapka

FiftyFifty, společenský magazín.
Svébytný život po boku Karla Čapka na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Svébytný život po boku Karla Čapka

FiftyFifty
Share
FiftyFifty.cz > Pokrokově > věčné študie > Kdo to vlastně byl

 > Svébytný život po boku Karla Čapka

Svébytný život po boku Karla Čapka

seriál :: Kdo to vlastně byl

"Vedle jemného a tolerantního Karla Čapka si každý mohl uhájit svou osobnost, nevnucoval nikomu své pravdy, nehlásal je, respektoval mínění i přesvědčení druhých," uvedla ve své memoárové knize herečka i spisovatelka Olga Scheinpflugová a pokračovala…


"Ale přece můj svět splýval s jeho světem, naše názory a myšlení se často scházely na společných cestách. Při vší sdílnosti a upřímnosti jsme se nedobrali jeden druhého, dohadovali jsme se, zkoumali jsme všechno živé i myšlenkově nedobytné, nestačily na to naše každodenní schůzky. Bože, jak jsme se obávali, abychom volili pro představu světa a záchranu člověka to nejspolehlivější, kolika ohni a síty prošla naše přesvědčení, než jsme je s plným svědomím přijali za svůj osud…" (Scheinpflugová: "Byla jsem na světě")

Olga Scheinpflugová přišla na svět dne 3. prosince 1902 ve Slaném. Maminka jí brzy zemřela a otec se znovu oženil. Se svou druhou manželkou vychovával ještě dvě děti - Boženu a Karla. Scény z období první světové války poznamenaly Olgu na celý život. Od malička byla bojovná, pravdomluvná, přímá, temperamentní, měla přehled a byla velmi významně ovlivněna svým tatínkem. V patnácti letech začala studovat herectví u Marie Hübnerové. Studium na gymnáziu nedokončila a odešla do Prahy. V hlavním městě žila i se svojí rodinou v bytě po Alfonsi Muchovi.

Rok 1920 byl pro ni v mnoha ohledech zlomový. Získala své první angažmá ve Švandově divadle a zároveň se seznámila s Karlem Čapkem. O dvanáct let starší spisovatel byl jejím velkým obdivovatelem. Osudový vztah dvou různorodých umělců prošel mnoha zvraty. Jejich vzájemnou odlišnost je třeba velmi podtrhnout.

Čapkova rodina svazku nepřála, takže se nakonec vzali teprve roku 1935. Manželství nemělo dlouhého trvání, neboť Karel roku 1938 zemřel. Olga se již nikdy neprovdala, přestože její milostné vztahy byly veřejně známy. Celý život se nacházela pod lupou veřejnosti. Soužití intelektuálního spisovatele a temperamentní herečky tvoří velmi zajímavou, obsáhlou a pestrou kapitolu, o které si budeme vyprávět snad někdy příště…

Ale vraťme se nyní do roku 1922. Olga zakotvila v Městském divadle na Vinohradech, kde se proslavila především interpretací Soni z Dostojevského dramatizace románu Zločin a trest. Stanula po boku tehdejších hereckých hvězd, jakými byli například: Leopolda Dostálová, Václav Vydra, Zdeněk Štěpánek či Hugo Haas.

Vrcholné role stvořila na půdě Národního divadla v Praze, jehož členkou byla od roku 1929 až do své smrti. Úchvatně ztělesnila Antigonu, Medeu, Marii Stuartovnu, Johanku z Arku i Lady Macbeth, a také paní Bovaryovou. Z tohoto výčtu je patrné, že tíhla především k tragickému repertoáru, byť hrála úspěšně i role komického charakteru. Byla bytostnou divadelní herečkou, ačkoliv se párkrát objevila také na filmovém plátně a v televizi.

Z prken první české scény musela odejít kvůli svému demokratickému přesvědčení. Vrátila se až po válce - ne však nadlouho. V dobách útlaku nikdy nepřestala hájit názory své i humanistické ideje Čapkovy, a rovněž tak pomáhat přátelům, kteří se ocitli v nesnázích souvisejících s dobovými represemi. Sama byla mnohdy umělecky omezována, avšak život a postoje si dokázala uchránit. Měla možnost emigrovat, tuto eventualitu však s povděkem odmítla.

Do Národního divadla se vrátila opět roku 1953. V té době spolupracovala se skvělými režiséry, příkladně s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou. Ve Stráži nechala zbudovat památník Karla Čapka, na jehož expozici se významně podílel doktor Miroslav Halík. Hostovala na venkově a těsně před smrtí ještě vystoupila ve Vinohradském divadle v titulní roli Čapkovy hry Matka. Po nevydařeném školním představení zkolabovala a byla převezena do nemocnice. Nutno zdůraznit, že dlouho statečně bojovala s vážnými zdravotními problémy, které jí nesmírně komplikovaly život profesní i civilní. Zemřít chtěla jak jinak než na jevišti…

Zapomenout nesmíme ani na její plodnou literární dráhu. Vytvořila divadelní hry, romány, knihy pro děti i básně. Nejslavnějším kusem je pravděpodobně Český román (1946) psaný ve válečných letech. Svou memoárovou knihu Byla jsem na světě (1988) nestihla dokončit…

"Člověk se narodí dvojici lidí, kteří se sešli, náhodou lásky. Jejich vlastnosti, zděděné po předcích, mu utkají povahu a osud. Je vysazen na svět, jako výsadkář do džungle a nikdo se ho nezeptá, chce-li prožít dobrodružství, kterému se říká život. Nikdo nezměří jeho síly, jsou-li k tomu dostatečné, je odsouzen platit za všecko, co mu odkázali jiní. Být člověkem znamená být hrdinou, neboť po úžasu dětství přichází řetěz bitev, které, ať jsou prohrané nebo vítězné, vždycky končí smrtí." (úvod k memoárové knize)

Olga Scheinpflugová zemřela na následky psychického vyčerpání a vážné srdeční choroby dne 13. dubna 1968 v Praze. Její život byl sice nerozlučně spjat s osudem Karla Čapka, i přesto by se však měla tato talentovaná umělkyně připomínat jako svébytná osobnost, nikoliv pouze jako manželka slavného spisovatele…


Zdroj: capek.misto.cz/scheinpflugova


další články seriálu Kdo to vlastně byl



© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz