Nejstarší čočky byly nalezeny ve zříceninách antického Ninive. Byly z leštěného kamene. Kolem roku 1000 našeho letopočtu pak byl vynalezen tzv. čtecí kámen, pro nás známý jako lupa. Používali ho především dalekozrací mniši. V roce 1268 Roger Bacon, známý anglický filozof popsal používání čtecího kamene či skla pro ostřejší čtení. V roce 1289 se pak objevil spis popisující již čočky zasazené do obrouček. Vynález brýlí se tedy zasazuje do doby mezi roky 1268 až 1289. První obraz znázorňující brýle byl namalován v roce 1352. Konkávní čočky pro krátkozraké byly použity až v 16.století.
Od doby prvního uvedení brýlí se vynález potýkal s problémem, který se řešil téměř 350 let. Byl to problém, jak brýle na obličeji udržet. V sedmnáctém století experimentovali španělští optici s hedvábnými stužkami, které byly připevněné ke sklům a zavazovaly se pomocí smyčky za ušima. Misionáři pak přivezli tento výrobek do Číny a tam, aby se nemusela stužka zavazovat, přidali na konec kovové nebo keramické závaží. Londýnský optik Edward Scarlett pak přišel s neohebnými postraními částmi, které samy za ušima držely. A tak se brýle začaly masivně v Evropě šířit.
Popularita brýlí byla ovšem v jednotlivých státech různá. Například ve Francii používali pomůcky na čtení jen v soukromí. Ve Španělsku naopak považovali brýle za prostředek, jak zvýšit svou důležitost a vážnost.
Dalším významným pokrokem byl vynález Benjamina Franklina z roku 1780 tzv. bifokální čočky, tedy čočky s dvojí ohniskovou vzdáleností. Tento vynález tak nahradil dvoje brýle, na dálku a na blízko. Z počátku byly ovšem takovéto brýle nevzhledné, čočky byly tmelené ze dvou částí a to viditelným způsobem. Jejich rozšíření si tedy počkalo až na první polovinu 19.století. O jejich masivní používání se pak zasloužil patent Borsche z roku 1908, který spojoval obě čočky natavením.
Kolem roku 1800 se objevil v Anglii také monokl, který byl německým vynálezem ze století předešlého. Jeho oblíbenost spočívala především v tom, že nebyl tak nápadný jako brýle, dal se lehce skrýt a u mužů z vyšší vrstvy vytvářel jakousi auru nadřazenosti a arogance. Po první světové válce upadl monokl v nemilost, právě kvůli jeho spojení s německou národností. V 18.století se pak objevil ještě lorňon, dvě skla na rukojeti. Ta byla často umělecky zpracovaná, jelikož tento vynález používaly hlavně ženy a byl považován za módní doplněk.
Brýle ve dvacátém století pak podléhaly především módě. Na počátku století to byly kostěné obroučky, ve třicátých letech už byl výběr mnohem širší. Módní trendy jsou pak viditelné a typické pro jednotlivé módní vlny. Jistě si vzpomenete na popularitu lenonek či naopak dobu obrovských brýlí téměř přes celý obličej.
Zajímavou kapitolou byl také výběr těch správných dioptrií. Prodej brýlí byl totiž záležitostí obchodníků a to především podomních. Zákazník si tak vybral brýle a obchodník pak zkoušel skla tak dlouho, až zákazník „viděl“.
Ve třicátých letech pak začaly být také populární sluneční brýle. O tom ovšem zas někdy příště.
