Kouzlo ženy číslo 1

Avšak i dnes půjde o sport. Slovo sport je anglického původu. Malá československá encyklopedie vydaná nakladatelstvím Československé akademie věd Academia roku 1987 u hesla sport uvádí: Pohybová činnost soutěžního charakteru provozovaná podle určitých pravidel či konvencí. Závodní sport se vyznačuje snahou po nejlepším tělesném výkonu a po vítězství nad soupeřem, jež je kritériem úspěšnosti sportovce. Základem sportu je sportovní tréning. – Závodní tělesná cvičení byla provozována ve všech historických obdobích lidstva u všech národů, dříve hlavně jako praktická příprava k boji a jako symbolický obraz.

No, něco takového nás praktiky a bývalé spartakiádní cvičence sotva může překvapit.

Ale dostáváme se tím i k olympiádě, o kterou nám v těchto dnech nemůže nejít. Ta původní, odehrávající se v antickém Řecku musela být fantastickou podívanou. Tím spíše, že nikde nebylo ani stopy po mediálním humbuku a raklamách. Šlo prostě jen o sport. Motivace sportovců i nadšení diváků snad byly i tenkrát stejné.

Dnes je to však podívaná také. I autor, který v sobotu podlehl slabší chvilce a zapnul televizní přijímač, neodolal výkonu Kateřiny Neumannové a přiznává, že byl dojat až k slzám a protože byl v celém bytě sám, mužnými gesty si trochu i zafandil. Té ženě prostě nejde odolat. Ta, která po porodu potomka dokáže takto zvítězit nad všemi klasickými lyžařkami planety (kromě jedné, v minulosti pro doping diskvalifikované), musí být skutečně neuvěřitelná! Při pohledu na její zdrcující tempo se my peciválové trochu stydíme.

Vyprávěl mi kamarád Houdek, sám ve věku Neumannové, jak ji často potkává při svých cyklistických výletech po šumavských kopcích. Ona sedí v sedle, má přehozeno na nejtěžší převod, jede směrem do strašlivého kopce a její nohy kmitají způsobem, jakým nám ostatním snad jen tehdy, jedeme-li směrem opačným. A na závěr přidá ten okouzlující šťastný úsměv!

Dovedete si představit, že byste dokázali něco takového? Jaká musí být v člověku vůle! A ten pocit, po vítězném závodu!

Sport je zkrátka úžasný a my, kteří se mu již patnáct let nevěnujeme, to víme lépe než kdokoli jiný. Přicházíme tak totiž o důležité věci. Jeden životní rozměr nám zkrátka chybí. Můžeme ho nahradit jiným rozměrem, třeba ne horším, třeba ne lepším, ale jiným. Pocity držitele olympijské medaile nikdy neokusíme a uznání a obdivu celého světa se nedočkáme. Naše role je prostě někde jinde. Pak ale vidíme Neumannovou a zasáhne nás to v plné síle. Najednou je nám zkrátka jasné, o co jde.

Sport totiž vychovává a pěstuje zdravého ducha, o tom není pochyb. Autor sám je o tomto tvrzení přesvědčen tak hluboce, že vám zde jako příklad hrdě uvede svou vlastní dceru, která se bude vdávat. Tedy poté, co bude počata, narodí se a dospěje. A tehdy ji autor povede k pěstování tělesné zdatnosti a šikovnými radami pokusí se jí vštípit toto: Drahá dcero, provdej se za sportovce! Sportem vedený jedinec je totiž z jistých, blíže nespecifikovaných hledisek pravděpodobně kvalitnějším jedincem, než člověk, který se sportu vyhýbá.

Chce to někdo vyvrátit?