Stál a nic neříkal,
díval se vroucně jen,
on nevěděl, jen říci,
že je pro něj sen
dávno vysněný,
stál a nic neříkal,
on nevěděl,
jak na ženy mluvit se má.
Stál a nic neříkal
a ruce chtěly by asi
pohladit dlouhé vlasy
a ona jen smát se chtěla.
Stál a nic neříkal,
a ruce podél těla
a z úst nepadaly
slova jak trumfy karetní.
Stál a nic neříkal
a ve škole baletní
byl slon v porcelánu.
Stál a nic neříkal
a bylo brzy k ránu
a ona neslyšela,
určitě nevěděla,
co dnes už dávno ví,
že krásnější vyznání
jí už nikdo nepoví...
ze sbírky "Mat v srdeční krajině"
