Žena, která nejen objevila Ameriku

17.01.2007   Autor: Tomáš Pchálek

Isabela se narodila v roce 1451 ve městě Madrigalu v kastilském království (nyní součást
Španělska). V mládí se jí dostalo přísné náboženské výchovy a stala se z ní velmi oddaná
katolička. Její nevlastní bratr, Jindřich IV., byl kastilským králem od roku 1454 až do smrti
v roce 1474. V té době neexistovalo Španělské království. Místo toho bylo nynější území
rozděleno na čtyři malá království: největší Kastilie, na severovýchodě dnešního Španělska Aragonie, na jihu Granada a na severu Navarra.

Koncem šedesátých let patnáctého století byla Isabela jako pravděpodobná dědička kastilského trůnu nejbohatší dědičkou v Evropě a o její ruku se ucházela řada princů. Izabelin bratr Jindřich IV. si přál, aby se provdala za portugalského krále, avšak v roce 1469, kdy jí bylo osmnáct let, zmizela a přes odpor krále Jindřicha si vzala za muže Ferdinanda, dědice aragonského trůnu. Krále její neposlušnost rozhněvala natolik, že zrušil její dědické právo a nárok na trůn získala mladší dcera Juana. Vše vyvrcholilo až občanskou válkou. V únoru roku 1479 Izabelino vojsko triumfovalo. Král Jan II. Aragonský ve stejném roce zemřel a novým králem se stal Ferdinand. Oba manželé pak společně vládli většině Španělska.

Hned v první fázi své vlády Ferdinand s Izabelou rozpustili španělskou inkvizici. Byl to církevní tribunál, v němž se pojila moc soudu, poroty, žalujícího soudce i policejního vyšetřovatele.

Inkvizice byla známa krutými tresty a hrubě nespravedlivým postupem. Podezřelí měli téměř nulovou šanci se proti obvinění hájit, nebývali informováni o úplném svědectví a dokonce ani neznali jména žalobců. Střízlivým odhadem bylo za prvních dvacet let španělské inkvizice upáleno na hranici nejméně dva tisíce lidí.

Přestože byla Isabela zbožná katolička, nikdy nepřipustila, aby jí oddaná víra bránila ve španělském nacionalismu. Spolu s Ferdinandem tvrdě a úspěšně bojovali za to, aby katolickou církev ve Španělsku ovládli oni sami a ne papež, jak tomu bylo doposud. To byl jeden z důvodu, proč si protestantská reformace v šestnáctém století neprorazila cestu až do Španělska.

Nejpozoruhodnější událostí za Isabeliny vlády pochopitelně bylo, když Kryštof Kolumbus objevil Nový svět v roce 1492.

Kolumbovu výpravu financovalo kastilské království. Můžeme se jen dohadovat, jestli měla Izabela tak vynikající čich na budoucí obrovský úspěch výpravy nebo jen zariskovala a vsadila vše na jednu kartu. Historka o tom, že Isabela musela zastavit klenoty, aby si mohla dovolit výpravu zaplatit, je ale nepravdivá.

Izabela zemřela v roce 1504. Dala život jednomu synovi a čtyřem dcerám. Syn Jan zemřel v roce 1497. Z dcer byla nejslavnější Jana. Ferdinand s Izabelou zařídili, aby se provdala za Filipa I. Sličného, syna habsburského císaře a též dědice burgundského království. Následkem toho mimořádného svazku dynastií Isabelin vnuk, císař Karel V., zdědil jednu z největších říší v evropských dějinách. Také byl zvolen císařem Svaté říše římské a ve své době byl nejbohatším a nejmocnějším evropským monarchou. Díky své babičce byl papírově vládcem Španělska, Německa, Holandska, Belgie, Rakouska, Švýcarska, většiny Itálie, části Francie, Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Jugoslávie a k tomu také velké části západní polokoule. Karel V. i jeho syn Filip II. byli vroucí katolíci a bohatství Nového světa využívali k financování válek proti protestantským státům severní Evropy. Dynastický sňatek, který Ferdinand s Izabelou zařídili, tak ovlivnil dějiny Evropy na dobu téměř celého století po jejich smrti.

Společným úsilím se tak Izabele, jejímu manželovi a jejich potomkům z velké části podařilo vytvořit spojené španělské království, v podstatě se stejnými hranicemi, jaké si Španělsko udržuje už posledních pět století. Vytvořili centralizovanou, absolutní monarchii, vyhnání Maurů a Židů mělo vážné následky jak pro vyhnance, tak pro Španělsko, a jejich náboženský fanatizmus a rozpoutání inkvizice hluboce působili na celé další dějiny Španělska. Izabela se tedy do dějin zapsala jako energický a schopný vládce, který učinil celou řadu důležitých rozhodnutí, jež měla po staletí značný vliv na Španělsko, Latinskou Ameriku a vývoj Evropy po patnáctém století. Nepřímo ovlivňuje mnoho milionů lidí i dnes.

*Zdroj: 100 nejvlivnějších osobností světa, Michael H. Hart, Knižní klub, Praha 2003

 

Autor: Tomáš Pchálek

Soutěže o ceny