Vzpomínka na Jarmilu Novotnou

„Mimo operní představení to bylo ročně vždy zjara a na podzim více než čtyřicet koncertů po celé Americe, celkem ve více než sto městech. Veliký úspěch přinesly koncerty, v nichž jsem druhý díl pořadu věnovala áriím z českých oper a našim národním písním. Během přestávky jsem se vždy převlékla do našeho národního kroje. To američtí diváci ohromně milovali a obdivovali se překrásným výšivkám. Bylo to velmi milé. Když jsem na svých cestách potkávala tolik krajanů. Připadala jsem si pak téměř jako doma.“ (JN)

Jarmila Novotná byla po celý svůj život velkou vlastenkou. Narodila se dne 23. září 1907 v Praze. V hlavním městě sklízela nebývalé úspěchy už ve velmi mladém věku, avšak pověst slavné mezinárodní pěvecké hvězdy jí přinesly především výkony v operních domech v Miláně a New Yorku.

Prostředí, do kterého se Jarmila Novotná narodila, oplývalo rodinnou pohodou. Tatínek Josef i jeho manželka Josefa měli hudbu rádi a své dítě vedli k nadšenému vlastenectví i lásce k umění. Jarmila chtěla být nejprve učitelkou, ale její přirozený talent směřoval ke zpěvu a herectví. Milovala lidové písně a záhy se propracovala do dětského sboru.

Při jednom z vystoupení si jejích kvalit povšimla herečka Zdeňka Baldová. Na přímluvu známé umělkyně se směla Jarmila začít věnovat studiu zpěvu. Její hlas měla možnost slyšet i slovutná Ema Destinnová. Jejím profesorem se však nakonec stal barytonista Hilbert Vávra, jehož pěvecké rady měla na paměti po celý život.

„Myslím, že ještě dnes udržuje operu při životě umělecká osobnost a její výkon. Proto jsem i nadále po studiích u Hilberta Vávry, mého prvního učitele, jemuž vděčím za mnoho, studovala a nepřestala jsem vlastně nikdy po dobu své aktivity na hlase pracovat. Je to křehký nástroj a může se stát, že únavou a nebo leckdy i nesprávnou volbou úloh se hlas octne v nebezpečí, jestliže se včas nezakročí, může snadno dojít ke katastrofě. Proto je nevyhnutelně zapotřebí mít stále hlasovou kontrolu. Učitelů je mnoho, ale který je ten pravý, těžko říci. Na to musí přijít každý pěvec sám.“ (JN)

Jarmila Novotná nebyla na konzervatoř přijata pro nízký věk, a tak studovala dívčí školu Minervu, cizí jazyky a hru na klavír. Působila jako činoherní elévka v pražském Národním divadle. Její osobnost byla předurčena k úspěchu – měla herecké nadání, nádherný soprán a ještě k tomu okouzlující, půvabný, dívčí zjev.

Všechny tyto kvality si na vlastní oči a uši mohlo ověřit publikum dne 27. června 1925, kdy ve Zlaté kapličce vstoupila na jeviště jako Smetanova Mařenka. Na stejnou úlohu si troufla poprvé už v patnácti letech ve vinohradském Sokole. V Národním divadle následovala Verdiho Violetta, Rossiniho Rosina, Mozartova Královna noci, Pucciniho Mimi, Čajkovského Taťána i Verdiho Gilda…

„V Národním divadle jsem byla velmi šťastná, můj repertoár se stále zvětšoval. Ale bylo mi tehdy teprve osmnáct let a dospěla jsem k názoru, že bych se měla ještě technicky zdokonalit. Proto jsem se rozhodla odjet k dalšímu studiu do Milána.“ (JN)

V Itálii se zdokonalovala pod vedením skvělých pedagogů a v roce 1927 přijela zpět domů. Čekalo ji několik koncertů a představení. Jednou z jejích osudových rolí byla Gilda. Představení Rigoletta v Národním divadle se zúčastnil prezident Masaryk, který ji pozval do Lán a doporučil jí pokračovat ve studiích v cizině. Přátelství s rodinou T. G. Masaryka bylo pro její život rovněž velmi zásadní.

Dne 3.

Jarmila Novotná: Olympia's Aria

Jarmila Novotná: Frasquita

Jarmila Novotná a Keith Andes: The Great Waltz

Zdroj: Kopecký E.: Pěvci Národního divadla, Panton, Praha 1983, vydání první

Soutěže o ceny