Střípky z Afriky 12

Když přiletí movitý turista letadlem na safari do buše (mimochodem, často je to L-410 Turbolet z Letu Kunovice) a přistane na polním letišti, očekává, že jeho dalším dopravním prostředkem bude pravý africký teréňák a ne nějaká japonská šunka. Ve skutečnosti je ovšem i na safari, na cestách v přírodních rezervacích, poměr terénních aut a minibusů tak 1:10 a minibusy dokazují, co vydrží normální japonské auto. Vydrží všechno, i půlmetrovou jámu v 80 km/h a dokonce víc, než nervy středoevropských turistů.
Na venkovských cestách mezi rezervacemi je povinností ozbrojený doprovod. Na hranicích rezervace se auta počkají, jezdí se v kolonách po třech, čtyřech a do každého přistoupí nevrlý ozbrojenec bez uniformy, se samopalem naší výroby, tuším je to vzor 58. Tři zásobníky ostrých, přelepeny lepící páskou a nůž za pasem doplňují image. Samopal, stočen hlavní dozadu na těch výmolech, kdy to házelo sem tam, není v autě ve kterém jsou vzadu vaše vlastní děti nic příjemného. Navíc se tvářili, že nerozumějí anglicky, když jsem chtěl zjistit, jestli je náboj v komoře, nebo ne.
Co všechno jezdí v Africe po cestě, je vidět z ceníku přívozu přes mořský záliv v Mombase (město Mombasa leží na ostrově). Na každý přívoz se spolu s auty natlačí tisíce pěších, kteří se vozí zdarma. Jenom zkasírovat několik set cestujících by trvalo déle, než je interval, ve kterém přívoz jezdí. Pěší mají ovšem své nástupní prostory, aby se při čekání nepletli mezi auta, takže oficiálně by zřejmě zadarmo jezdit neměli. Pamětníkům z dob socialismu dobře známá, nedefinovaná šedá zóna, kdy někdo jezdí zadarmo a někdo platí, tu funguje tak jako kdysi u nás.

Zdroj: Gentleman.cz