Srdce v kalhotách

Přísloví vzpomínají statečné, ale častěji zbabělé srdce
Srdce, ve kterém může, ale také nemusí sídlit odvaha, vzpomíná staré anglické přísloví „Bázlivé srdce nikdy nezíská krásnou dámu“. Podobně skeptický je i citát českého autora Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic „Kdo nemáš smělého srdce, měj rychlé nohy“. Naopak srdce, které svou statečností vyrovnává určité vnější nedostatky svého nositele, se objevuje v následujícím japonském přísloví: „Hruď v rozedraném kroji, srdce ve zlaté zbroji“. A stejně si dokázali (alespoň teoreticky) vážit člověka, který neoplýval majetkem, zato však charakterovými vlastnostmi, i ve staré Anglii: „Kdo nemá bohaté rodiče, může mít bohaté srdce“.

Srdce symbolem válečníků
Planoucí srdce jako heraldický symbol mělo znázorňovat vroucí cit a zapálení pro myšlenku nebo ideologii. I když naší dnešní mentalitě takové chování nepřipadá příliš dobrosrdečné, ve středověku znamenala odvaha především prosazování myšlenek v boji za pomoci hrubého násilí. Právě chrabří válečníci a dobyvatelé byli v té době považováni za nositele statečného srdce, jak ukazuje i příklad oblíbené historické postavy, krále středověké Anglie Richarda I.

Richard Lví srdce
Richard I. vládl Anglii pouhých deset let od roku 1189 až do své smrti v roce 1199. Mladý Richard obdržel přízvisko „Lví srdce“ dokonce ještě před nástupem na trůn díky své pověsti mimořádného vojenského vůdce a válečníka. V pouhých šestnácti letech již se svou vlastní armádou potlačil povstání proti králi Jindřichu II. a později se stal vedoucí postavou třetí křížové výpravy. V té mu byl více než důstojným protivníkem sultán Saladin, který si s Richardem co do statečnosti rozhodně nijak nezadal. Stejně jako Richardovi i Saladinovi je však v dnešních dnech romanticky připisována nejen statečnost, ale zároveň i ušlechtilost, protože stejně jako tehdy i dnes lidé cítí, že jedno bez druhého je jaksi neúplné.


Zdroj: Kardiochirurgie.cz