Miluji svoje dospělé děti… Žít s nimi ale nemůžu.

Každý má svůj čas
… a hurá domů – kolikrát jste se těšili na studentských kolejích a dalekých cestách na zázemí, kde vám utiší hlad dobrým jídlem, budou rádi poslouchat zážitky z vašeho světa a nechají dodělat resty, co hoří… Bejvávalo. Při návštěvě rodičů se už role vyměnily. Častým kamenem úrazu jsou návštěvy přes noc. S věkem se zkracuje potřeba kontinuálního spánku a naopak přibývá "klimbání" během dne. A ne vždy se biorytmus rodičů sejde s rytmem života dětí. Pak nezbyde než notná dávka tolerance a případně špunty do uší, až vy nebo vaši rodiče budou „strašit“ v domě, když ostatní chtějí mít půlnoc.

"Na to mi nesahej!"
Nejděsivějším pohledem pro dceru bývá spíž její matky. Nepořádek (respektive jiný – řekněme – pořádek), potravin buď příliš málo (melta a rohlíky), nebo moc (babičce je kuchyň úzká). Při jakémkoli komentáři musíte čelit argumentům, že víc stejně nesní (nenechte se ukecat – právě starší, vetché ženy potřebují maso jako zdroj železa a dostatek mléčných výrobků coby prevenci osteoporózy). Nebo že jí nedopřejete radost ze života (zlikvidovat živočišně tuky v domácnosti, abyste ateroskleróze učinila přítrž, můžete, ale stejně si je dokoupí, může-li). V případě ovoce lákajícího octomilky a jiných potravin kráčejících na kompost však buďte nekompromisní.

A ven!
Také závidíte dětem nevyčerpatelnou energii? To ve zralém a ještě zralejším věku si jeden připadá jako vymačkaný citrón. Ale i ten má ještě šťávu. Hlavně ty kapky pomozme najít rodičům. Cesta k televizi a do postele nakonec vede jen na jediné místo. Časté kontakty s přáteli (a nejen) pomohou udržet nezbytnou duševní svěžest. Hrátky s vnoučaty nebo procházky s vámi zase nedovolí chátrat tělesné schránce.

Rodiče v nás chtějí mít skvělé, hodné děti. My v nich vitální, moudré seniory. Dnes, když se tou autoritou cítíme být my, na ně tlačíme – ať to či ono dělají nebo nedělají. Většinou tím víc, čím víc se vzdalují naší představě. Ale co my víme o té jejich?


Zdroj: Osteoporóza.cz