Když promluví geny

Před dvaceti lety se obrátilo několik nizozemských žen na odborníky z fakultní nemocnice v Nijmegenu s dotazem, zda může být násilné chování dědičné. Důvodem byl případ několika generací mužů z jedné rodiny, kteří měli sklony k agresivitě a dopouštěli se násilné trestné činnosti – vražd, znásilnění, žhářství.

S odpovědí přišel v roce 1993 genetik Hans Brunner. U všech zmíněných mužů vystopoval nefunkční variantu genu zvaného monoamin oxidáza A, zkráceně MAOA. Zdálo se, že genetika konečně odhalila gen zodpovědný za lidskou agresivitu. Senzace byla na světě. V následujících letech přibylo několik dalších důkazů o souvislosti mezi nefunkčním MAOA a agresivitou. Gen MAOA byl v roce 2004 nazván novináři válečnickým genem, protože se měl projevovat sklony k násilnému chování, jehož důsledkem je i vedení válek.

Válečnický gen
Úkolem genů je podílet se na vytváření bílkovin, nikoli bezprostředně řídit lidské chování. Tzv. válečnický gen MAOA kóduje bílkoviny, jejichž úkolem je zničit molekuly signálních látek v mozku včetně serotoninu, noradrenalinu a dopaminu poté, co přestanou sloužit svému účelu. Pokud MAOA neplní svůj účel, jedinec se projevuje abnormálním chováním a náladami.

Gen MAOA má více podob. U žen se mohou vyskytovat dvě, u mužů jen jedna. Agresivní muži mívají často nejméně aktivní variantu genu, tzv. MAOA-L a bývá u nich pravděpodobné, že se dopustí trestné činnosti. Variantu genu MAOA-L však má téměř třetina všech bělochů, aniž by se u nich dalo hovořit o jakýchkoli sklonech ke zločinu. Podle studie provedené s lidmi, kteří mají variantu genu MAOA-L a ničeho nezákonného se nedopustili, hraje zásadní roli výchova v dětství; je-li bezproblémová, neprojeví se přítomnost genu ani nadměrnou agresivitou.

Další významnou roli při působení genu hraje výživa dítěte a třeba také to, zda matka v těhotenství kouřila atp.

Za co mohou geny
S genem MAOA souvisí nejen agresivita, která navíc může být dána do souvislosti i s jinými činiteli, než jsou nefunkční geny. MAOA-L bývá dáván do souvislosti s depresí, úzkostí, poruchami pozornosti, anorexií, schizofrenií, neurotizmem, patologickým hráčstvím, kouřením a alkoholizmem. Dá se říci, že MAOA může ovlivnit lidské chování mnoha způsoby, ale vždy je to v součinnosti s jinými geny. Kromě toho lidské chování není stejně jednoznačné jako například barva očí a nikdy není výsledkem činnosti jediného genu.

Omylem může být také spojování genu MAOA s vlastnostmi určitých lidských ras. V roce 2006 byl na kongresu o lidské genetice v Brisbane v Austrálii prezentován výzkum novozélandského vědce Roda Lea, podle nějž je varianta genu MAOA-L rozšířena více mezi původními obyvateli Nového Zélandu než mezi tamními bělochy. Rod Lea z toho dovodil, že přítomnost genu MAOA-L lze vysvětlit přírodním výběrem, díky němuž získali původní obyvatelé konkurenční výhodu v době válek. Tento závěr však vychází z předpokladu, že gen MAOA-L je přímo zodpovědný za násilí a agresivitu. Kromě toho vzorek obyvatel, na němž Lea svůj výzkum prováděl, byl k takovému závěru příliš malý.

Násilí v genech?
Spojení genu MAOA-L s agresivitou se dostalo v listopadu 2009 v Itálii před soud. Právníci duševně nemocného muže, který se dopustil vraždy, argumentovali přítomností násilnického genu, s nímž se člověk již rodí a nemůže se ho zbavit. Italský soud dal překvapivě obviněnému za pravdu snížením délky i jinak mírného trestu o jeden rok. Uvedený rozsudek byl v Evropě ojedinělý a stal se spíše výjimkou, odborníci se shodují v tom, že genetická předurčenost ke zločinu neexistuje a nalezení genu MAOA pokládají za vysvětlení, ne však ospravedlnění kriminálního chování. Označení člověka nálepkou násilníka jen kvůli genům není možné. V opačném případě by se na seznamu podezřelých mohli objevovat i jedinci, kteří sice nikdy nic neprovedli, ale narodili se s nesprávnou genetickou výbavou.


Zdroj: 100+1