Jsou biopotraviny z Číny opravdu bio?

Nejrůznější obiloviny nebo luštěniny, které se urodí i v Čechách, pocházejí z řady zemí a to mnohdy velmi vzdálených – Argentiny, Indie, Pákistánu nebo Číny. Na mysl se pak dere otázka, jak moc se dá věřit tomu, že čínské bio je opravdu bio.

Pokud si chcete nakupit biopotraviny, pravděpodobně bude chtít mít jistotu, že skutečně splňují všechny patřičné normy ekologického zemědělství. Tedy například minimální množství chemických postřiků a vůbec pěstování ohleduplné k přírodě. U výrobků českých nebo unijních má zákazník zpravidla důvěru v kontrolní mechanismy a dodržování pravidel pro biopotraviny, které jsou v unii společné. Jak je tomu u dodavatelů ze vzdálených zemí? Kupodivu úplně stejně jako u místních výrobců.

Vysočina jako Siwa

Klíčem k udělení značky bio u potravin je totiž nezávislá certifikace. To znamená, že označení bio si nemůže udělit výrobce sám, ale musí o ně žádat u autorizované společnosti. A pokud ho dostane, splňuje požadované podmínky, ať už jde o pěstitele z Vysočiny nebo z oázy Siwa.

Čili stejně jako v Evropské unii existují pro všechny biopotraviny jednotná pravidla, v případě dovozu z třetích zemí musí i tyto výrobky splňovat pravidla EU. „V praxi to funguje tak, že kontrolní organizace z Evropy certifikuje danou firmu například přímo v Číně,“ vysvětluje Iva Zadražilová, vedoucí certifikační organizace ABCERT AG. Dovoz do České republiky podléhá speciální evidenci, kterou vede české ministerstvo zemědělství. Firma, která z Číny dováží zboží se značkou bio, musí české kontrolní organizaci předložit platný certifikát čínské firmy, který uvádí, podle jakých směrnic byla firma certifikována a na jakou oblast (například pro pěstování obilovin, mléčných výrobků a podobně).

Může také nastat situace, kdy se dováží jen suroviny nebo nezabalené biopotraviny, ze kterých se finální výrobek dělá až v Evropě. Může jít třeba o kávu, která se balí až v Německu. V takovém případě kontrolní subjekt země prvního příjmu takového produktu zkontroluje u dovozce původ produktu – účetní doklad, doklad o transportu a platnost certifikátu.

Zebra a list

Pro nákup biopotravin nebo dalších výrobků je důležité se ujistit, že jde skutečně o zboží s certifikátem. Pokud si koupíte potravinu označenou jako bio, měli byste mít jistotu, že je skutečně bio. Obal takové potraviny musí nést oficiální značku biocertifikátu. V případě českého značení tedy „biozebru“ (a případně i svazové logo PRO-BIO), v případě evropského značení „eurolist“. V případě, že je produkt označen biologem EU, musí být uvedena i země původu a identifikace toho, kdo vydal certifikát.

V České republice není povinné při dovozu biopotravin z třetích zemí v balení pro konečného spotřebitele označit výrobek evropským logem, ale musí být uvedena země původu a také identifikace toho, kdo certifikát vydal. „Tyto náležitosti by měly být na obale všech biopotravin. Pro podrobnější prozkoumání by měl být uveden i původ suroviny, je-li z Evropské unie či odjinud,“ dodává Iva Zadražilová . To je povinností od července 2010, vedle povinného užívání loga EU. Některé firmy uvádí konkrétně zemi původu, jiné si vystačí se sdělením, že suroviny pochází ze „zemí mimo EU“.

V České republice fungují tři kontrolní organizace, jejichž označení na obalech potravin můžete najít: ABCERT AG (značení na obale CZ-BIO-002), Biokont (CZ-BIO-003) a KEZ (CZ-BIO-001).

Čínská pohanka

Podle prodejců v pražských obchodech s biopotravinami se nakupující o to, ze které země potraviny pocházejí, až tak moc nezajímají. „Je to tak půl napůl, někoho to zajímá, někomu je to jedno,“ říká Radka Bartelová z dejvické Bioprodejny. Všichni se ale zajímají, zda má výrobek oficiální označení bio.

Důležitá může ale být cena. „Například jsme tu měli bio pohanku z Číny, která byla o deset procent levnější než domácí,“ říká Bartelová. Naopak prý ve zdejší prodejně dávají zákazníci, kteří si přijdou pro víno v kvalitě bio, přednost českým značkám, které jsou levnější než například italské. Řadu výrobků ale prý musí brát ze zahraničí, zkrátka protože je čeští výrobci nenabízejí. To se týká zejména mléčných výrobků, například plátkového sýra.

Autor: Hugo Charvát
Foto: Hugo Charvát
Zdroj: Ekolist.cz