Jak fungují Boží mlýny...

MAMINEČKO,
obávám se, že mě dohnaly mlýny Boží... Mlely pomalu, ale jistě. A já si myslela, že mě pán bůh podporuje ve všech mých jiných aktivitách, než je škola! 
Maminko, na co se soustředíme, to roste. Tři dny předtím, než jsme si byli losovat praktickou maturitu, jsem se soustředila v myšlenkách na to, abych si vybrala z možností vaření a obsluhy jen a pouze vaření! Vždyť víš – co neunesu, to rozliju.

Když se na to tak zpětně dívám, vlastně jsem se soustředila na svůj strach z toho, že si vylosuji zrovna to, co nechci. Zničila jsem víru, sugerovala si strach. Tu osudnou hodinu jsem se dokonce přistihla, jak se v duchu lituji, že já chudák holka tu maturu s obsluhou prostě nemůžu udělat. Já, která si potrpím na pozitivní myšlení a optimismus, jsem selhala a byla jsem v sevření panické hrůzy. Mysl mě neposlouchala a ego se rouhalo.

Jak říkají protinožci – Je-li to pro mé Nejvyšší dobro, staň se tak! Jednoduchá formulka, ale po chvilce mě zklidnila...Prostě, řekla jsem si, má-li se to stát, tak ať! Jestli se s tím mám poprat, poperu. A má-li snad mé obsluhování pomoci druhým, prosím...

V mžiku mi to přišlo absurdní jak by někomu mohlo pomoci, že je budu obsluhovat, což přeloženo do češtiny znamená vylévat na ně polívky, pokydávat jim čisté šaty, převrhnout na ně mísu s dezertíky a uflambovat jim vlasy! Zasmála jsem se a byla v klidu. Jasně, tohle není pro naše Nejvyšší dobro!

Ale bylo,zřejmě né pro Nejvyšší dobro pana ředitele a učitele Kuby, nýbrž se tak mělo stát, abych já byla potrestána za svou abnormální nedocházku a abych si asi z té školy taky něco vzala. Abych tu katastrofu popsala až do konce (a na to si radši sedni), vylosovala jsem si šéfa restaurace a sommeliéra zároveň! Takže musím sestavit menu, spočítat gramáž, připravit veškerý inventář, rozdělit úkoly a naučit se otevírat víno a sekt!

Jenže maminko, já ani nevím, co je to tumblér, terina, dranšírovací prkénko ani příručník! Píšu ti z intru celá v slzách, depresích a chmurách. Půjčila jsem si z knihovny Základy stolování pro začátečníky a snažím se poznat alespoň základní rozdíl mezi moučníkovým a dezertovým příporem. Přijdu si jak Julia Roberts v Pretty Woman, kdy taky ani netušila kdy který příbor použít a nakonec ji vypadly šneci se slovy: „Svině klouzavý!“

Rovněž se samu sebe překvapuji množstvím lítosti, co v sobě mám. Je tak lehké být vyrovnaný, když je člověk šťastný a je tak lehké se litovat a omlouvat, když se nedaří... Nevím, čím začít, jak se s tím vyrovnat a jak odmaturovat. Mám na to asi tři týdny, poté budu už závislá na antidepresivech! Chtěla bych se něčím uklidnit a říct si to zvládneš, to bude dobrý, ale nejde to! Ty pozitivní myšlenky tu negaci možná překryjí na nějaký čas, ale nezničí...

Mami promiň, že tu pořád takhle fňukám. Ale víš, co je zajímavý? Myslíš, že se ve mně svědomí hnulo? Kdepak. Jsem pořád hrdá na to, jak jsem celou tuhle školu parádně ošvindlovala. Tak ať si to tu vyžeru, to jsou ty Boží mlýny.

Melou pomalu, ale jistě....