U některých z nich – například Moneta nebo Rembrandta – je možné spolu s vývojem choroby pozorovat i změny v charakteru jejich děl a stylu jejich práce.
Výběr slavných malířů, kteří se museli potýkat s oční chorobou
Rembrandt – jeden z nejznámějších nizozemských malířů žijící v 17. století trpěl v pozdějším věku šedým zákalem, který tehdy nebylo možné léčit. Choroba se v jeho dílech projevila větší neostrostí linií a také hojnějším zastoupením žlutých tónů.
Van Gogh – podstata očních problémů dalšího proslulého Nizozemce není s určitostí známa. Mohlo se jednat o zelený zákal nebo také otravu digitalisem. Světelná haló patrná na mnoha jeho obrazech by mohla být způsobena právě narušeným viděním.
Mary Cassattová – snad nejslavnější americká malířka, která se přátelila s francouzskými impresionisty, trpěla také šedým zákalem. Podstoupila kvůli němu několik operací, avšak vliv nemoci byl na jejích obrazech patrný, stejně jako například u Rembrandta.
Claude Monet – s šedým zákalem se musel potýkat také hlavní představitel impresionismu. Poté co nějakou dobu postupně ztrácel zrak, však Monet v roce 1920 podstoupil úspěšno operaci, po které se jeho zrak výrazně zlepšil.
Francisco Goya – španělský malíř známý mimo jiné pro své hrůzné obrázky netvorů a čarodějnic ke konci svého života úplně oslepl.
Honoré Daumier – marseilleský rodák se proslavil především svými karikaturami motivovanými soudobou politickou scénou. Oční choroba v pozdější části jeho života jej zcela připravila o zrak a nakonec i o majetek a o fanoušky.
Edgar Degas – francouzský impresionista, obdivovatel baletních škol a koňských dostihů, se začal s oční chorobou potýkat již ve středním věku, kdy onemocněl retinopatií (onemocnění sítnice).
Zdroj: Zelený zákal.cz
KOMIX
FOTOseriál
AKTY
piškvorky
lodě