Americká žvýkačka přišla od Indiánů

Žvýkání různých látek je známo od pradávna, žvýkala se pryskyřice ze stromů, tráva, listy a další věci. Antičtí Řekové používali pro žvýkání mastixovou gumu, tj. pryskyřici z kůry z mastixového stromu, dřeviny z řeckého ostrova Chios. Oblíbené to bylo zejména mezi řeckými ženami, které si tak čistily chrup a oslazovaly dech.
Američané se naučili žvýkat od Indiánů, kteří používali pryskyřici ze smrků. S kousky smrkové pryskyřice se obchodovalo na východě USA již kolem počátku devatenáctého století. Kolem roku 1850 pak začal být populárnější sladký parafín. Patent na výrobu žvýkačky pochází z roku 1871 a patří Thomasi Adamsovi. Tento vynálezce zkoumal jak využít šťávu z kaučukovníku na hračky, galoše nebo masky, a jelikož se mu to nevedlo, přišel při náhodném vložení svého výrobku do úst na jiné, mnohem lepší využití. Jeho žvýkačky byly také prvním sortimentem, který se objevil v automatech v New Yorku roku 1888. Nedlouho poté se výrobou žvýkaček začal zabývat William Wrigley Jr., původně podomní prodejce mýdla, který přidával jako bonus k mýdlům kypřicí prášek. Ten šel nakonec víc na odbyt než mýdlo a tak začal prodávat kypřicí prášek a přidávat k němu žvýkačku. Asi tušíte jak to dopadlo…
Protože se přišlo na to, že žvýkání uklidňuje, zbavuje nervozity a zároveň koncentruje, podávaly se žvýkačky v americké armádě během válek, přes první světovou až třeba po válku v Perském zálivu. Spotřeba žvýkaček ve válce byla velká a cukru se nedostávalo, tak přišla společnost na trh s výrobkem s umělým sladidlem Sorbitolem a od toho tedy název Orbit.

Jak to bylo v Čechách?
V roce 1906 poslal český průmyslník Adolph Glaser svého důvěrníka do Ameriky a ten vyzvěděl způsob výroby žvýkací gumy. Hned následující rok se začala vyrábět pod názvem RICI s příchutí Rose a Nektar. Nejdříve byla obalovaná do cukru a skládaná do krabiček a nebalená. Už o dva roky později však začal odbyt váznout a to především proto, že lidem vadilo, že se cukrovinka jen žvýkala a pak vyhodila. Nový pokus o výrobu si počkal tedy do roku 1925, kdy už byla balená po jednotlivých kusech. Bohužel i tato výroba neměla dlouhého trvání - pouhý rok. V meziválečném období bylo několik pokusů o výrobu žvýkačky a po válce byla její výroba u nás zakázána, prý z hygienických důvodů. Jak to ovšem chodí, zakázané ovoce nejlépe chutná a tak se s ní začalo obchodovat na černém trhu a to donutilo ministerstvo zdravotnictví opět v roce 1956 výrobu povolit. V šedesátých letech byla uzavřena smlouva s holandskou firmou a začala se vyrábět žvýkačka Pedro. Po privatizaci závodů firmou Nestlé bylo rozhodnuto, že s výrobou žvýkaček se končí a tak téměř vše, co se týká tohoto výrobku ovládla u nás firma Wrighley.
Současný vývoj objevuje nové chuti, objevila se i nepřilnavá žvýkačka a v Japonsku i žvýkačka, která se zbarvuje podle vaší nálady…